Nejvyšší správní soud
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně je spolu s Nejvyšším soudem nejvyšším článkem soustavy obecných soudů České republiky.
Nejvyšší správní soud rozhoduje ve věcech správních o mimořádných opravných prostředcích, tj. o kasačních stížnostech. Mimoto tomuto soudu přísluší i určitá zvláštní agenda, např. rozhodování ve věcech volebních, o rozpuštění, pozastavení nebo znovuobnovení činnosti politických stran a hnutí nebo o některých kompetenčních sporech. I přes zakotvení existence soudu v ústavě již od počátku, byla jeho činnost zahájena až v roce 2003.
Obsah |
[editovat] Složení
Soud se skládá z předsedy a místopředsedy (jmenuje je prezident s kontrasignací předsedy vlády nebo jím pověřeného člena), předsedů kolegií (finančně-správní a sociálně-správní), předsedů senátů a soudců.
Rozhoduje ve složení:
- předseda senátu a 2 soudci – kasační stížnosti
- předseda senátu a 4 soudci – kasační stížnost ve věci azylu
- rozšířený senát – předseda senátu a 6 soudců – ve věcech volebních, politických stran, kompetenčních sporech
- rozšířený senát – předseda senátu a 8 soudců – ve věcech mu postoupených rozšířeným senátem (pokud při rozhodování dojde k odlišnému právnímu názoru než k tomu vyjádřenému v jiném rozhodnutí rozšířeného senátu)
[editovat] Kritika
 |
Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení. |
Lze konstatovat, že tento soud dosud zdaleka nesplnil očekávání, která do něho byla vkládána. O kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud rozhoduje běžně i dva roky, jeho rozhodnutí bývají nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodněna a jsou často zrušována Ústavním soudem. Prezidentem Václavem Havlem narychlo jmenovaná sestava jeho soudců způsobila, že u tohoto soudu nyní působí řada podřadných právníků, které však vzhledem k doživotnímu mandátu soudce nelze odvolat.
[editovat] Historičtí předchůdci
Prvorepublikový předchůdce Nejvyššího správního soudu (1918–1952) si zejména v době, kdy v jeho čele stál vynikající právník a právní teoretik Emil Hácha (1925–1938), získal vysoké renomé a jeho judikatura, která byla publikována v tzv. Bohuslavově sbírce (1918–1948) ve dvou oddělěných částech (administrativní a finanční), je používána dodnes. Podobně jako dnešní Nejvyšší správní soud, trpěl i prvorepublikový Nejvyšší správní soud chronickou zdlouhavostí řízení (nevyřízené věci dosáhly roku 1935 počtu 17431), kterou se podařilo omezit po reformě soudu v roce 1937.
V prvních letech po 2. světové válce Nejvyšší správní soud vzdoroval neustále sílící nátlakové atmosféře a zachoval si v rámci své rozhodovací činnosti jistou míru nezávislosti, když například zamítl pro nezákonnost znárodnění čokoládovny Orion v Praze-Modřanech nebo zrušil rozpuštění Selské jízdy v Nechanicích. Roku 1949 byl přejmenován na Správní soud a přesunut do Bratislavy, kde byla jeho činnost fakticky ukončena. Formálně byl zrušen až k 1. lednu 1953 zákonem č. 65/1952 Sb. o prokuratuře. Stížnosti, o nichž Nejvyšší správní soud do svého zániku nerozhodl, zůstaly navždy nerozhodnuty.
