Martin Bursík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

RNDr. Martin Bursík, propagační portrét k volbám 2006

RNDr. Martin Bursík (* 12. srpna 1959 Praha) je český politik, současný předseda Strany zelených.

Obsah

1 Vzdělání, profese
2 Politika
3 Pochybnosti o restitucích a grantech
4 Externí odkazy

[editovat] Vzdělání, profese

Martin Bursík vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor ochrana životního prostředí. Doktorát získal v roce 1985.

V letech 1984-89 byl hydrologem v národním podniku Stavební geologie. Od r. 1999 vlastní a řídí poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí.

[editovat] Politika

[editovat] Občanské fórum

V listopadu 1989 vstoupil do Občanského fóra jako jeden ze zakládajících členů. V roce 1990 se stal poslancem v České národní radě, kde se stal jedním z autorů zákona o ochraně přírody a krajiny. Od roku 1992 byl členem rozkladové komise Ministerstva životního prostředí.

[editovat] Svobodní demokraté

V roce 1994 se jako místopředseda Svobodných demokratů (jedna z nástupnických stran vzniklých po rozpadu Občanského fóra) stal zastupitelem hlavního města Prahy. Působil jako předseda výboru pro životní prostředí V roce 1996 vystoupil ze Svobodných demokratů.

V roce 1998 se stal na šest měsíců ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. Snažil se zejména o uplatnění kritického postupu k výstavbě Temelína, podporu obnovitelných zdrojů energie a podepsal Mezinárodní úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí (tzv. Aarhuskou úmluvu). Za snahu o pozastavení výstavby Temelína byl zastánci jaderné energie navržen na Ropáka roku 1998.

[editovat] Unie pro Prahu

Na podzim 1998 kandidoval jako volební leader Unie pro Prahu opět do zastupitelstva města Prahy s cílem zaujmout post primátora. Unie pro Prahu skončila druhá, za ODS. V zastupitelstvu se zabýval především dopravní problematikou a snahou o omezení korupce. V roce 1999 vstoupil na pozvání Josefa Luxe do KDU-ČSL. V této straně setrval do počátku roku 2003, kdy ze strany vystoupil, podle svého tvrzení především proto, že zde neměl dobrý prostor pro uplatňování „zelených“ myšlenek.

V roce 2002 se stal poradcem ministra pro oblast energetiky. Z této funkce je známý především jako spoluautor návrhu zákona o obnovitelných zdrojích energie (vstoupil v platnost 1. srpna 2005) a jako autor návrhu ekologické daňové reformy (ta nebyla do voleb v červnu 2006 realizována). Je autorem známého prohlášení Deset omylů prezidenta Klause, kde vstoupil do sporu s Václavem Klausem o pohled na podporu obnovitelných zdrojů energie.

[editovat] Strana zelených

V červnu 2004 vstoupil do Strany zelených. Klade si zde za cíl povýšit ji na úroveň moderní politické strany schopné odpovědět na různé problémy společnosti. Již v září 2004 se stal členem předsednictva strany. Během následujícího roku eskalovaly ve straně spory (představované na jedné straně mj. Martinem Bursíkem a na druhé straně stávajícím předsedou, Janem Beránkem) a které vedly ke svolání mimořádného sjezdu strany v září 2005.

Zásadním předmětem sporu se stal především postup zelených v parlamentních volbách 2006. Jan Beránek zastával koncept koalice zelených s malými liberálními stranami (především Liberální reformní stranou, Evropskými demokraty nebo Unií svobody) - důvodem pro koalici byla především obava z vítězství ODS ve volbách a možné následné změny volebního zákona. Martin Bursík spolu s většinou členské základny preferoval samostatný postup - mj. z obavy o programovou čitelnost strany a také ze snahy nepodvádět voliče pseudokoaličním slepencem (pravá koalice by podle volebního zákona pro úspěch ve volbách musela získat 20% hlasů). Na sjezdu výrazným způsobem zvítězila koncepce samostatného postupu a Martin Bursík byl velkou většinou hlasů zvolen předsedou strany. Část zastánců koaličního postupu ze strany odešla s úmyslem založit konkurenční politické hnutí (Zelení).

[editovat] Současnost

V lednu 2006 se stal Martin Bursík volebním lídrem v Praze pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a následně též celorepublikovým lídrem zelených. Do volebního roku vstoupil s cílem dostat Stranu zelených do Poslanecké sněmovny.

V únoru 2006 poprvé od roku 1992 překročily preference Strany zelených hranici 5% a výrazně se zvýšil mediální zájem o zelené. Díky nekonfliktnímu a věcnému vystupování v médiích a narůstající rozladěnosti veřejnosti směrem ke stávajícím parlamentním stranám preference postupně narostly až na 10% (duben 2006). Ve volbách pak se ziskem 6,29% vstoupili Zelení do poslanecké sněmovny, získali 6 mandátů.

[editovat] Pochybnosti o restitucích a grantech

19. dubna 1991 požádal Bursíkův otec o restituci několika nemovitostí v centru Prahy. Šlo o palác ve Sněmovní ulici, část domu v Revoluční, stavební parcelu na Starém Městě, část domu na náměstí Míru, a nemovitost v Máchově ulici. Po otcově smrti zdědili restituční nárok Martin Bursík a jeho bratr.

Pochybnosti o způsob nabytí tohoto majetku a o získání grantů na jejich rekonstrukci zveřejnil pražský primátor Pavel Bém, jeho náměstek Jan Bürgermeister a starosta Prahy 1 Vladimír Vihan v televizi TV Nova krátce před parlamentními volbami na jaře 2006. Podle kritiků byly Bursíkovi a bratrovi vydány nemovitosti bez řádných podkladů. Bursík také měl jako člen zastupitelstva města Prahy přednostně získal městské granty na rekonstrukci těchto staveb ([1]).

Martin Bursík rovněž vede soudní spor se svým vzdáleným bratrancem z Venezuely o restituované nemovitosti v centru Prahy. V souvislosti s tímto sporem napadl u Ústavního soudu vlastní rozhodnutí tohoto soudu z roku 1994. Tehdy Ústavní soud zpětně zrušil podmínku trvalého bydliště v České republice pro žadatele o restituci a otevřel cestu k majetkům pro daleko širší skupinu osob. Bursík žádá, aby byla tato změna zrušena, neboť to podle něj „zpětně mění podmínky restitucí“ a působí „nové majetkové křivdy“.

Martin Bursík odmítnul pochybnosti o restitucích historických budov a způsobu získání grantů na jejich rekonstrukci mj. v tiskovém prohlášení z dubna 2006 ([2]).

Ministr životního prostředí ČR