Mannheimská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mannheimská škola představuje významný mezník v historii vzniku a rozvoje hudebního klasicismu. Časový rámec její tvůrčí činnosti se obyčejně určuje dobou od založení vynikajícího mannheimského orchestru Kurpfälzisches Kammerorchester (Komorní orchestr falckého kurfiřství) kurfiřtem Carlem Philippem do konce panování jeho následníka Theodora Falckého (1743-1778), její vliv však toto období přesáhl.

[editovat] Historie

Zakladatelem a otcem Mannheimské školy je český skladatel a hudebník Jan Václav Stamic. Sloh Mannheimské školy se vyvíjel spolu s úrovní orchestru. Jeho brilantnost a tvůrčí duch byly založeny na též významné podpoře shora, která měla za následek příchod vynikajících hudebníků (především z Čech a Francie), čímž došlo ke stylové konfrontaci různých přístupů a tím i k mnohotvárnosti pracovních technik a vzájemnému ovlivnění. Francouzské smyčcové techniky se zde snoubí s tónem plnosti a zpěvností české hudby. Náhlé střídání piana a forte, crescenda a decrescenda měly vliv na stavbu hudební věty, celková forma se stávala dramatickou díky střídání jednotlivých poloh. Vše se sice již dříve objevovalo ve zlomcích u jiných skladatelů, ale Jan Václav Stamic jako první dokázal tyto prvky stmelit, dát jim pevný řád a důsledně je uplatňovat.

[editovat] Přínos a význam

Historický význam školy spočívá v tom, že tvůrčím způsobem navázala na vývoj, který se uskutečnil v evropské hudbě na sklonku 17. a počátku 18. století, i na specifické české podněty, a dala definitivní podobu klasicistickému instrumentálnímu slohu. Všechny jeho charakteristické rysy: důraz na plynulou dynamiku hudební skladby, sonátová forma s jasným principem tematického kontrastu, volná tematická a melodická práce, čtyřvětost symfonie, jasnost a srozumitelnost výrazu - se vyskytují v mannheimských skladbách od začátku velmi intenzívně a důsledně. Bohatá skladatelská činnost představitelů mannheimské školy trvala až do konce 18. století a přesahuje ještě do století devatenáctého. S rozvojem Mannheimské školy vznikly důležité prvky a impulsy, které mohly být použity jako základ k pozdější instrumentální kompozici nejvýznamnějších reprezentantů klasicismu, např.Haydna a Mozarta. Výrazové prvky, které byly dříve vyjadřovány sborem a áriemi se stávají stabilním zvukem, vyjádřeným instrumentálně.

[editovat] Další skladatelé Mannheimské školy

Stamicovými druhy či žáky byli např. violoncellista Antonín Filtz, rodem z Čech, František Xaver Richter z Holešova, Ital Carlo Giuseppe Toeschi, z mladších pak Johann Christian Cannabich a synové J. V. Stamice, Karel a Antonín.