Karel Stamic
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Stamic (Carl Stamitz) (7. května 1745 Mannheim - 9. listopadu 1801 Jena), starší syn slavného českého skladatele a virtuóza Jana Václava Stamice se narodil a žil v cizině. Od dětství byl virtuózním hudebníkem, již v sedmnácti let působil jako druhý houslista proslulého mannheimského orchestru, ale ovládal i řadu dalších nástrojů. Již v roce 1770 se stal dvorním skladatelem hraběte de Noailles v Paříži. Dosáhl velké popularity během svých četných koncertních cest po Evropě, především v Německu, Nizozemí a Anglii. Jeho skladatelská práce obsahuje především kompozice sonátové formy, kterou ovládal s velkou suverenitou (v tomto smyslu byl pokračovatelem odkazu svého otce, který byl objevitelem její klasické cyklické formy). Témata jsou zpracovávána s maximální zpěvností.
[editovat] Dílo
Hlavní těžiště jeho tvorby je v symfonii a koncertních skladbách. Napasl 31 symfonií, 28 koncertantních symfonií a více než 60 koncertů. Byl velmi dobrý improvizátor, ale mnohá témata se v jeho díle opakují, takže se zdá, že se spíše jedná vždy o několik variant jedné skladby. Některé jeho skladby byly dokonce pokládány za díla jeho otce. K nejpozozoruhodnějším jeho dílům patří koncertantní symfonie, které v sobě slučují skladatelskou a hudebnickou invenci (např. Koncertantní symfonie D dur pro orchestr nebo Koncertantní symfonie F dur pro 7 nástrojů). Karel Stamic napsal mnoho koncertů pro poměrně široké spektrum sólových nástrojů: houslové (15), klarinetové (11), flétnové (7), pro fagot (7), basetový roh a lesní roh, mnohé z těchto děl se však nedochovalo. Mezi neznámější díla patří klarinetové koncerty, komponované přibližně v období let 1770-1790.
