Maglev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Transrapid v Německu

Transrapid v Šanghaji

JR-Maglev (MLX01) v Japonsku

Maglev – zkráceně z magnetické levitace – je nejmodernější, nejrychlejší a nejdražší druh kolejové dopravy.

Poznámka: Anglickou zkratku maglev začal v 60. letech používat fyzik Howard T. Coffey, v angličtině se používá jak pro fyzikální jev, magnetic levitation, tak pro technologii dopravních systémů, založených na jejím principu.

Vlak se pohybuje na polštáři magnetického pole, které je vytvářeno soustavou supravodivých magnetů, zabudovaných v trati i ve vlaku. Tento vlak má tedy, místo kol, speciální systém magnetů, včetně lineárních motorů a pohybuje se několik centimetrů nad kolejnicí. V Evropě se používá vzdálenost okolo dvou centimetrů, v Japonsku kvůli geologické aktivitě okolo 100 mm.

Tratě pro Maglev jsou poměrně nákladné a musejí být z bezpečnostních důvodů stavěny na mostech, nebo v tunelech, což rozvoj této technologie také prodražuje.

Rychlost vlaků není teoreticky téměř nijak omezená, rychlostní rekord (2005) dosahuje 583 km/h, který vytvořili Japonci. V praxi je rychlost limitovaná spotřebou energie a aerodynamickým odporem, tento problém se snaží vyřešit projekt Swissmetro tím, že navrhuje provozovat dráhu v tunelech zbavených vzduchu až ke hranici vakua.

[editovat] Maglev v provozu

Transrapid je německý systém, realizovaný na několika zkušební tratích od 70. let, dnes u Lathenu v Emslandu (Dolní Sasko), a od prosince 2002 v Šanghaji jako příměstská dráha mezi městem a letištěm.

Obdobně Japonci tento druh dopravy zkouší od 70. let. Dnes, od roku 1996, je japonský JR-Maglev provozován na zkušební trati v provincii Jamanaši, která je vedena převážně v tunelech.

V letech 1984 až 1991 byla v provozu zkušební magnetická městská dráha v Berlíně, takzvaná M-Bahn, fungující na podobném principu.

[editovat] Princip levitace

Vznášení vlaku nad kolejemi je zajištěno odpudivou nebo přitažlivou silou elektromagnetů (magnetická levitace). Někteří výrobci užívají klasické elektromagnety, jiní zvolili elektromagnety se supravodivými cívkami.

Výroba dostatečně výkonných elektromagnetů s nepatrnou energetickou spotřebou je umožněna supravodivostí některých materiálů po ochlazení kapalným dusíkem. Zajímavé je, že dodnes neexistuje spolehlivá vědecká teorie vysvětlující tento jev. Dosud známá teorie supravodivosti hovoří o tom, že vibrace krystalové mříže způsobí vznik Cooperových párů elektronů. Teorie funguje na kapalném heliu a dalších látkách tak spolehlivě, že za ni byla udělena Nobelova cena. Zároveň však předpovídá, že k těmto jevům nemůže docházet při teplotách větších než 23 kelvinů, na což by kapalný dusík nestačil. Za vyšších teplot musí Cooperovy páry vznikat jiným způsobem, dosud přesně neobjasněným.