Kumrán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kumrán (v literatuře též Qumran, Chirbet Qumran) je archeologické naleziště na suché planině u severozápadního břehu Mrtvého moře v Izraeli. Je znám pro místo nálezu tzv. svitků od Mrtvého moře.

Svitky byly nalezeny roku 1947 v několika jeskyních na západ od tohoto sídliště. Některé byly zřejmě zřízeny jako stálé knihovny s vestavěnými policemi. Většina svitků zde byla uložena zřejmě v období nepokojů První židovské války. Během ní bylo vyrabováno Jericho i Jeruzalém, dokonce i Kumrán, avšak svitky ukryté v jeskyních přečkaly.

Obsah

1 Vykopávky v lokalitě
2 Identifikace osídlení
- 2.1 Essénská teorie
- 2.2 Jiné teorie
3 Učení kumránských essénů
4 Z praxe kumránských essénů
5 Kumrán a křesťanství
6 Význam kumránských nálezů
7 Podívejte se také na

[editovat] Vykopávky v lokalitě

Od objevu těchto svitků v roce 1947 probíhají v lokalitě rozsáhlé vykopávky. O osídlení lokality se vědělo již dříve, ale byla považována za římské opevnění z doby židovské války a nebyly zde konány archeologické výzkumy. Při vykopávkách byly nalezeny židovské rituální koupele a hřbitovy, velké cisterny na vodu, skriptorium, velká jídelna a strážní věž. Stáří lokality sahá zřejmě do let 150 -- 130 př. Kr. Většina badatelů se domnívá, že jde o sídlo židovské sekty, označované jako esséni, jiní se domnívají, že jde o villu bohaté rodiny.

Vykopávky vedl archeolog a dominikán Ronald De Vaux. Stanovil celkem tři stádia osídlení:

1a - osídlení začalo kolem roku 150 př. Kr., kdy se zde usadil menší počet osob. Pravděpodobně za vlády Jana Harkána I. Je možné, že byl odchod skupiny způsoben nespokojeností se spojením královské a velekněýžské funkce, k níž však došlo de facto již za [[|Jónatán Makabejský|Jónatána]].
1b - v blíže nespecifikovanou dobu došlo k prudkému nárůstu komunity. Podle některých se mohlo jednat o represi Alexandra Jannaia proti farizeům v roce 88, ale vzhledem k postoji obyvatel komunity k farizeům je to nepravděpodobné. Osídlení končí okolo roku 31 př. Kr., kdy lokalita byla zničena ohněm a/nebo zemětřesením.
2 - K druhé vlně osídlení došlo po smrti Heroda Velikého, tj. po roce 4 př. Kr. a trvalo až do roku 68, kdy bylo osídlení zničeno patrně římskými vojáky, kteří zde bojovali proti Židům za židovské války.

[editovat] Identifikace osídlení

Od prvního oficiálního oznámení nálezu svitků 12. dubna 1948 v londýnských novinách The Times byla tato lokalita spojována s židovskou skupinou esejců (esénů), známou jak z děl Josefa Flavia, tak z Naturalis historia Plinia Staršího. Právě Plinius Starší hovoří o essénech, židovském lidu, který sídlí na osamoceném místě na západním břehu Mrtvého moře. Tato identifikace se udržela dodnes a staví především na spisech nalezených poblíž archeologického naleziště.

[editovat] Essénská teorie

Teorie přisuzující lokalitu jinak neznámým essénům vychází ze styčných bodů, které se nacházejí ve spisech Pliniových, Josefových, u Diona Chrysostoma a Hippolyta na jedné straně, a ve spisech nalezených v Kumránu na straně druhé (zvláště Manuál disciplíny a Damašský dokument. Nejvýraznější společné prvky jsou:

učení o předurčení
učení o vzkříšení (zde se Josef patrně mýlí, shoda zde vyplývá ve srovnání se spisy Hippolytovými)
společný majetek
nepoužívání oleje
starost o tělesnou potřebu
společné jídlo s předcházející rituální očistou (zde Josef popisuje obřad a praxi velmi detailně, a dopodrobna se shoduje se spisy z Kumránu)

Sporné body jsou dva:

1) Plinius píše po roce 68, tedy v době, kdy již kumránské osídlení neexistovalo. To je však snadno vysvětlitelné tím, že sám Plinius přiznává, že používal písemné prameny, tedy z textů o něco starších.

2) Druhý problém je závažnější a týká se manželství v Kumránu. Všechny texty (zvlášť Plinius a Josef) tvrdí, že esséni se neženili a odmítali pohlavní styk; děti měli ve zvyku adoptovat. V Manuálu disciplíny, který představuje jakousi ústavu a hlavní pravidla společného života, se o měnželství nehovoří vůbec - ani o povolení, ani o zákazu. Naopak Damašský dokument manželství předpokládá. K tomu většina zkoumaných hrobů (jen malý zlomek z celkového několikatisícového počtu) jsou hroby mužské; přesto se stranou našly i hroby několika žen.

Většinou se to vysvětluje následovně: Kumránská komunita žila celibátním životem a byla to komunita mužská, jak píší Plinius i Josef. Manuálo disciplíny o manželství nehovoří, neboť tato skutečnost byla samozřejmostí - ženy v Kumránu prostě neexistovaly. Damašský dokument je psán pro komunitu essénů mimo Kumrán (na což ukazují i jiné prvky dokumentu), pro komunitu žijící mezi ostatními židy. Hroby žen mohou být příbuzní zemřelí při návštěvě, nebo náhodní poutníci, kteří zde zemřeli.

Více se dozvíme, bude-li otevřeno více hrobnů, což je však obtížné, neboť to židovský zákon zakazuje jako znesvěcování hrobů.

[editovat] Jiné teorie

Jiná teorie přisuzuje osídlení saduceům. Tomu by odpovídala skutečnost, že kumránští obyvatelé i saduceové byli úzce vázáni na kult. Kumrán sice chrámový kult odmítal, avšak ne z principu, ale proto, že jej ve své době nepovažoval za rituálně čistý. Život v komunit, modlitba a askeze neharazovaly do jisté míry kult, který měl být obnoven ve své ryzí a čisté formě po závěrečné bitvě. Jiné prvky učení, např. víra v predestinaci nebo v nadpřirozené bytosti však ztotožnění Kumránu a saduceů vylučuje.

Další teorie, navržená Golbem, praví, že svitky a osídlení nemají nic společného, a považují osídlení za typ pevnosti. Svitky zde byly uloženy proto, aby byly uchráněny zničení blížícími se římskými vojsky.

[editovat] Učení kumránských essénů

Učení obsažené v kumránských svitcích můžeme charakterizovat jako apokalyptické, neboť skupina vřila, že žije v posledních dnech, očekávala konec tohoto času a připravovala se na velkou závěrečnou bitvu se silami zla.

Dualismus - Svět je rozdělen na dvě části, na syny světla a na syny temnoty. Toto rozdělení se týká jak světa lidského, tak světa andělského (nadpřirozeného). Tento dualismus má však daleko do dualismu ontologického; nade vším stojí jediný, dobrý Bůh, který má vše pod naprostou kontrolou. Dualismus je tedy jen dočasný a týká se stvořeného světa. Zatímco příslušníci kumránské sekty se sami nazývají syny světla, jejich nepřítelé (všichni ostatní?) jksou syny tmy.

Determinismus - běh světa je přesně určen, předem je určen i průběh závěrečné bitvy a její konec. Bůh již při stvoření předem stanovil, co a jak se má stát, a nikdo nemůže svému osudu uniknout.

Nová smlouva - Bůh se svým lidem ustanovil dvě smlouvy: jednu skrze Mojžíše, která byla porušena a zrušena hříchem Izraele. Druhá smlouva je uzavřena s essénskou komunitou (resp. s komunitou autorů těchto spisů).

Biblická interpretace - Kumránští obyvatelé interpretovali texti Písma jako prorocké texty hovořící o posledních dnech. Jelikož komunita věřila, že v těchto posledních dnech žije, vztahovala tyto texty na sebe. Nejznámější je komentář na knihu proroka Abakuka (tzv. pešer Abakuk, 1QpHab). Druhým prvkem výkladu Písma byl velmi přísný výklad zákonů. Komunita věřila, že je potřeba se uchovat v čistotě a neporušenosti a dodržovat i ty nejmenší předpisy zákona.

Eschatologie - Kumránská eschatologie se vyznačuje svou vírou v blížící se poslední bitvu, která potrvá 40 let. Ze sedmi střetů třikrát zvítězí synové světla, třikrát synové tmy, až nakonec zasáhne Bůh ve prospěch synů světla a ti definitivně vyhrají. Kumránští obyvatelé vyznávali naději v příchod dvou mesiášů, jednoho „z Izraele“, druhého z kmene Levi.

Kult - Kumránská konmunita odmítala stávající chrámový kult, neboť jej považovala za znečištěný a neplatný, snad kvůli spojení královské a velekněžské moci, ale možná z jiných důvodů. Asketický život byl jistou náhražkou za kult, který měl být s chrámem obnoven po závěrečné eschatologické bitvě. Kumránci používali sluneční kalendář, narozdíl od židovského lunisolárního.

[editovat] Z praxe kumránských essénů

Z života kumránských essénů je významný prvek především komunitního, tj. společného života. Tato mužská společnost (k problematice manželství viz výše) vedla svůj život podle přesných pravidel a denního pořádku. Na každých deset lidí připadal jeden, který studoval písmo.

Strava byla společná. Každému jídlu předcházela rituální koupel ve studené vodě. Na společné jídlo měli nárok jen příslušníci komunity, nikdo cizí ani čekatelé. Navíc ani rok po připuštění neměl nováček přístup ke společenství vína. Jídlo, hostina, byla předjímáním eschatologické hostiny v mesiášském království, proto pořadí u stolu bylo přesně určeno podle hodnosti a postavení v komunitě. Stravu připravovali kněží, aby byla zaručena její rituální čistota.

Majetek byl také společný. Vstupující jej všechen odevzdal komunitě, která jej prostřednictvím pověřených osob spravovala. Přesto je otázka vlastnictví v Kumránu nevyřešena, neboť podle textů existovala možnost obdarovat chudé a potřebné, bylo však zakázáno dávat dary rodině. To znamená, že nějaký přístup k majetku musel člen mít.

[editovat] Kumrán a křesťanství

Snad hned od objevení kumránských svitků a lokality se objevily úvahy o možnosti spojení mezi Novým zákonem (Ježíšem či prvotní křesťanskou komunitou) a tímto společenstvím. Možnost vzájemných vztahů může být několikerého typu.

1) Novozákonní texty mezi kumránskými svitky. Podle některých badatelů se v 7. kumránské jeskyni nalezly zlomky některých novozákonních spisů, mezi nimi Markova evangelia, Skutků apoštolských, listu Římanům, 1. listu Timotejovi či 2. listu Petrova. Při důkladné analýze však byly vysloveny vážné pochyby. Texty jsou příliš zlomkovité a ztotožnění těchto textů staví na silně diskutabilním čtení některých špatně čitelných písmen.

2) Společná terminologie prvotní komunity a Kumránu. Někteří poukázali na společnou terminologii, kterou používají jak novozákonní, tak kumránské texty. Jedná se především o slova „mnozí“ jako sebeoznačení komunity (v Novém zákoně při poslední večeři) a slovo „episkopos“, dohližitel, v Kumránu tomu odpovídající „mebaqqér“.

3) Společné prvky učení. Některé prvky vyskytující se v Novém zákoně, najdeme i v Kumránu. Jedná se např. o zakazování přísahy, o napomínání druhého nejprve v soukromí a před svědky, či text sv. Pavla v 2 Kor 6,14-7,1 o tom, že se křesťané nemají směšovat s nevěřícími.

4) Jan Křtitel. Jan Křtitel je postavou, která podle popisu v Novém zákoně silně připomíná některé prvy kumránské sekty. Je to jeho život v poušti (na opuštěném místě), jeho výzva k pokání, křest, který udílel, očekávání oudu a posledních událostí, v neposlední řadě i jeho strava (med a kobylky), která zdá se by mohla odpovídat kumránským slibům. Ač není vyloučen styk kumránské komunity s Janem před Janovým veřejným vystoupením, je možné tento styk po jeho zahájení vyloučit, neboť se Jan s komunitním učením značně rozchází. Janův křest je udílen jednou a definitivně, v komunitě byl praktikován pravidelně; učení komunity je pro vyvolené, je esoterické, zatímco Jan hlásá pokání veřejně všem. Skutečnost, že se Jan stýká s hříšníky, jej z hlediska komunity činily nečistým.

5) Některé prvky křesťnské a kumránské praxe. Křesťané znali společnou hostinu (eucharistii), která byla sice připomínkou událostí z Ježíšova života (jeho poslední večeře a smrti), ale byla současně i nadějí a očekáváním druhého příchodu mesiáše a vyjádřením eschatologického společenství spasených. Tyto prvky nalezneme, v mírné obměně, i v Kumránu. Prvotní komunita, podobně jako kumránská, sdílela společný majetek.

Styčné body mezi Kumránem a křesťanskou komunitou je možné najít. Mohou být buď náhodné, nebo můžeme hovořit o inspiraci na rovině jednotlivých prvků praxe či učení. Je pravděpodobné, že první křesťané a židé o existenci Kumránu věděli, pokud existovali esséni žijící - jak tvrdí Josef Flavius - mezi ostatními, pak je i znali a znali i části jejich učení. Avšak rozdíly mezi těmito dvěma skupinami (křesťané vyznávali, že Mesiáš již přišel a ztotožňovali jej s konkrétní osobou, Ježíšem z Nazareta; křesťanské učení bylo hlásáno všem, a to nakonec i pohanům, zatímco kumránská komunita byla uzavřená i v rámci tehdejšího židovství; a další) činí tyto dvě skupiny neslučitelné.

[editovat] Význam kumránských nálezů

Nález v Kumránu má velký význam pro textovou kritiku biblických spisů, poněvadž zde byly nalezeny rozsáhlé úseky starých biblických knih. To spolu se zachovalostí jejich textu, jenž je až na výjimky shodný s nám dochovaným textem hebrejských Písem, dokazuje, že text bible, jak jej máme, je velmi autentickou podobou tohoto textu. Zcela nečekaným v tomto ohledu byl nález svitku, který obsahuje bez významnějších odchylek celý text knihy Izajáš.