Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 Klenová u Klatov, popraven na Staroměstském náměstí 21. červen 1621) byl spisovatel, český šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - rytina od Aegidia Sadelera

Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kde získal své rozsáhlé vzdělání. Naučil se 7 jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 1593–1598 působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce 1589 se Kryštof oženil s Evou Černínovou z Chudenic, ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku 1597 jeho manželka umírá. Zůstávají po ní dvě děti, které dává na výchovu své příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku. (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na svoji cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta.

Během své cesty navštívil Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydávají lodí do Svaté země. Cestou prvně v životě spatřil moře a zažil mořskou nemoc, následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul. Splavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby.

Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu umírají i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce 1601 se Kryštof stává dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažívá Kryštof nejlepší léta svého života a zde také dopisuje svůj cestopis, který ilustruje vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce 1608. Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618 přešel z katolicismu na protestantství. Aktivně se účastnil povstání českých stavů, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň. Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl 15 000 armádu na Vídeň. Podařilo se mu s 10 děly ostřelovat samotný císařský palác, což se mu údajně stalo osudným (císař byl mstivý).

Kryštof Harant byl zadržen na svém hradě Pecka Albrechtem z Valdštejna a vydán do rukou císařských příznivců.

Až do bitvy na Bílé hoře zastával funkci předsedy České komory zemské. Jeho spoluúčast na stavovském povstání se mu stala osudným, když byl následně jako vzbouřenec popraven na Staroměstském náměstí. Byl podobně jako další příslušníci české šlechty sťat. Oproti dalším pánům bylo jeho manželce umožněno jeho tělo v tichosti pochovat. V dnešní době je místo jeho posledního odpočinku neznámé, ale existují určité indicie, kde by jeho tělo mohlo odpočívat.

[editovat] Dílo

[editovat] Literatura

Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta

[editovat] Hudba

(pouze zachované skladby)

Missa quinis vocibus super Dolorosi martir - pětihlasá mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, fieri tormenti
Maria kron, die Engel schon - pětihlasé moteto na německý text otištěné roku 1604 ve sbírce Rosetum Marianum
Qui confidunt in Domino - šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené roku 1598 při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha výše uvedeného popisu cesty (Putování)
Crucifixus trium vocum