Kontinentální kůra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je Conradova diskontinuita. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5-7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km.

Hustota kontinentální kůry je menší než v případě kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g.cm^-3, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29%, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a kontinentálními svahy, tvoří celkem 41% zemského povrchu.

Dominantě je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje v podobě dacitů a dioritů. Průměrná nadmořská výška kontinentálních oblastí je 870 m. n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování nadmořské výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.

Obsah 1 Rozdělení kontinentální kůry 2 Chemické složení 3 Vznik kontinentální kůry 4 Podívejte se

[editovat] Rozdělení kontinentální kůry

Vertikálně se kontinentální kůra dělí na:

• svrchní kůra - 10 až 15 km - tvořena je převážně sedimenty, metamorfity, granity a bazalty. Tzv. granitová vrstva je typická pro pevninský typ kůry.
• spodní kůra - je charakterizována ultrabazickým složením.

Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:

• štítové oblasti - jedná se o nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Jedná se o erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
• platformové oblasti - jsou to oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která řádově zaujímá několik tisíc až milionů m². Jedná se o rozsáhlé oblasti.
• pásemná pohoří - oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35-40 km. V oblasti Českého masívu je 30-38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.

[editovat] Chemické složení

Složení kontinentální kůry je přibližně 58% SiO₂, 16% Al₂O₃, 8% FeO, 7% CaO, 5% MgO, 3% Na₂O, 1,5% K₂O (hmotnostní procento).

[editovat] Vznik kontinentální kůry

Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.

[editovat] Podívejte se

• oceánská kůra
• Pangea
• desková tektonika