Pohoří
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o geomorfologickém útvaru. O ostatních významech si můžete přečíst v článcích Hory (rozcestník) a Pohoří (rozcestník)
Pohoří nebo někdy hory je, podle nejjednodušší definice, skupina hor, obklopených nížinou. Do pohoří přitom patří celá část krajiny přesahující nížinu, tedy nejen vrcholky, ale i horská sedla, údolí, plošiny menšího rozsahu. Pohoří vzájemně mohou být oddělena horskými průsmyky, tokem řek či jinými výraznými útvary. Často je ale vymezení hranice pohoří konvenční. V obecném významu nemusí mít jedno pohoří jednotný geologický původ.
Obsah |
[editovat] Nadmořská výška
Typická pro horskou krajinu je jak vyšší nadmořská výška, tak velké rozdíly ve výšce mezi údolími a vrcholky. Hory se nejčastěji rozdělují právě podle nadmořské výšky - pohoří s vyšší absolutní nadmořskou výškou se označují jako velehory, které se někdy ještě dále dělí na střední velehory a vysoké velehory. Jako hranice velehor se uvádí různé hodnoty, často např. 2 500 m.m.
Nejvyšším pohořím na Zemi podle absolutní nadmořské výšky jsou Himaláje s 14 nejvyššími vrcholy světa přesahujícími 8 000 m. Méně jednoznačná je otázka výškového rozdílu - například Havajská sopka Mauna Kea se tyčí 4 205 nad mořem, ale dalších několik kilometrů pokračuje pod hladinou. S celkovou výškou od mořského dna přes 9 km překonává ostatní pohoří.
[editovat] Vznik horstev
Pohoří vznikají vlivem tektonického pohybu litosférických desek a jejich vzájemnou kolizí. Proces vzniku hor se odborně nazývá orogeneze a využívá se pro něj český ekvivalent horotvoří. Vlivem srážky litosférických desek dochází k nárůstu tlaku, který má za následek vyvrásnění pásmených pohoří. Druhým způsobem jak mohou vznikat horské oblasti je spojen s vulkanismem a jeho sopečnými projevy. Díky posunu litosférických desek pak vzniká několik vulkánů vedle sebe. Častým případem je spojení tektonické srážky a vulkanismu, typickým reprezentantem je pohoří And, které vznikají na subdukci oceánské a kontinentální desky.
[editovat] Horská krajina
Pro horskou krajinu je typických mnoho morfologických tvarů. Mohutné vrcholky se označují jako štíty, strmé útvary často věže, hroty nebo dokonce jehly. Protáhlé vyvýšeniny jsou hřebeny. Skloněné hřebeny vybíhající ze štítů či dominantnějších hřebenů jsou žebra.
Velké sníženiny mezi hřebeny tvoří údolí nebo též doliny či doly. Dolina kruhového tvaru obklopená strmými srázy se nazývá kotle. Rozsahem menší sníženiny ve strmém terénu se označují jako kuloáry a žlaby.
Zvláště ve velehorách jsou důležitým činitelem utvářejícím horskou krajinu ledovce. Specifickým útvarem jsou morény (místa ukládání materiálu přenášeného ledovcem).
