Komunistická strana Sovětského svazu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků) (SDDSR(b), 1912–1918), Komunistická strana Ruska (bolševiků) (KSR(b), 1918–1925), Všesvazová komunistická strana (bolševiků) (VKS(b), 1925–1953) a Komunistická strana Sovětského svazu (KSSS, 1953–1991), byla ruská komunistická strana.
Obsah |
[editovat] Vznik
Bolševici vznikli jako neformální menšinová frakce SDDSR na jejím II. sjezdu v roce 1903. Na pražském sjezdu v lednu 1912 se organizačně osamostatnili, přijali název SDDSR(b), ale stále zůstávali formálně součástí jednotné Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Po únorové revoluci v roce 1917 Leninovi stoupenci v srpnu 1917 formálně odešli ze strany a na slučovacím sjezdu s Trockého frakcí založili samostatnou SDDSR(b). Měla 23 600 členů. (Rusko v té době mělo 100 milionů obyvatel.)
[editovat] Říjnová revoluce
V den Trockého narozenin (7. listopadu 1917) bolševici provedli v Petrohradu puč a zmocnili se moci v centrálním Rusku. Ihned začalo revoluční násilí, když Lenin vyzval rolníky, aby si sami zabrali půdu. Většina statků byla vypálena a statkáři zavražděni, někde byl jen statek jako tolerantnější řešení rozebrán do posledního trámu budovy. Rolníci, tj. nejpočetnější část obyvatel Ruska, přestali volit SR a až do kolektivizace (19. února 1918 byl přijat zákon o socializaci půdy) podporovali SDDSR(b). Výsledkem „pozemkové reformy“ byl takový pokles zemědělské výroby, že v Rusku – největším vývozci obilí v Evropě – vypukl v roce 1921 hladomor. Na jeho následky zemřely 3 miliony lidí.
Dne 9. listopadu 1917 byl vydán dekret o tisku, jímž byla zlikvidována svoboda tisku. Během 10 dnů byly zastaveny všechny protistátní noviny. Nastala masová emigrace. Ti, kteří zůstali a měli nějaký majetek, byli vyřazeni z přídělového systému. V rámci „proletarizace buržoazie“ museli prodávat svůj majetek, aby nezemřeli hlady. Dne 12. listopadu 1917 se konaly svobodné volby. Ze 707 mandátů získali SR (socialističtí agrárníci) 410, SDDSR(b) (komunisté) 175, KD (liberálové) 17, SDDSR (sociální demokraté) 16. Lenin vytvořil koaliční vládu SDDSR(b) a levých eserů. Dne 5. prosince 1917 byla zřízena nová tajná policie: Zvláštní komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží (Чрезвычайная комиссия по борбе с контрреволюцией, »чрезвычайка«, чека).
Dne 24. prosince 1917 byly zestátněny všechny podniky. V lednu 1918 byly odborům zabaveny stávkové fondy a zaslány na podporu stávek v „buržoazních zemích“. K první oběti státem organizovaného teroru došlo 7. ledna 1918, kdy námořníci zlynčovali dva bývalé ministry. Formálně byl rudý terror vyhlášen až v září 1918 po údajném atentátu na Lenina. Byli popraveni všichni zatčení členové prozatímní vlády. Zatímco do jeho vyhlášení Čeka popravila 22 vězňů, pak se popravy zvýšily více než 100x, později (ve srovnání s prvním pololetím roku 1918) až 1000x.
Dne 3. března 1918 uzavřela ruská vláda s ústředními mocnostmi brestlitevský mír. Protože levicoví eseři s ním nesouhlasili, museli vládu opustit. Zatímco v roce 1914 pracovalo v Rusku půl milionu úředníků, v roce 1919 jich byly 2 miliony, neboť bolševici starým úředníkům nedůvěřovali a všude nasadili komunistického kontrolora. Obvyklý poměr byl 1 komisař na 2 úředníky, ale na železnici na jednoho úředníka připadal jeden kontrolor.
Od podzimu 1921 byl Lenin kvůli progresivní paralýze trvale vyřazen z politiky. Výsledkem jeho vlády bylo 13 milionů mrtvých. V roce 1922 měla KSR(b) půl milionu členů. Čeka byla v roce 1922 přejmenována na GPU, v roce 1924 na OGPU. V roce 1935 byl místo něho zřízeno ministerstvo – NKVD, v roce 1941 se z něho vydělilo NKGB, v roce 1946 přejmenované na MGB. Od roku 1954 bylo jako KGB opět mimo vládu.
