Karetní hra
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karetní hra je hra, která se hraje s hracími kartami. Můžeme je rozdělit na klasické a moderní. Za klasické jsou považovány hry hrané z tradičními karetními listy (např. francouzské, známé též jako žolíkové). Je pro ně charakteristické, že jeden stejný balíček umožňuje hrát velké množství různých her. Oproti tomu moderní karetní hry představují jednu konkrétní hru a ve většině případů není možné hrát s jejich pomocí hry jiné (např. Bang!).
[editovat] Historie
Karty jsou opředeny mnoha legendami. V některých pramenech je původ prvních karet připisován antickému filozofovi Chilonovi, který prý karetní hru považoval za prostředek zapomenutí chudiny na svou bídu. Na starých evropských kartách je často zobrazován bůh Merkur, jehož darem lidstvu prý karty jsou. Jiná legenda praví, že karetní hra vznikla z dlouhé chvíle při obléhání Tróje, motiv krásné Heleny se však na žádném karetním listu nedochoval.(Je zajímavé, že podobná legenda se traduje i o vzniku hry Dáma:-)
Většina teorií umísťuje původ karet do Číny, vyskytují se však i názory, že karty vznikly v Indii, Japonsku, Koreji nebo snad v Persii. Ovšem první podložená zmínka o hraní karet pochází z Číny. Jak praví kroniky, hrál na Nový rok l.p. 969 (podle čínského kalendáře) císař Mu-tsung dominové karty se svými ženami. Nejednalo se tedy o karty jak je známe dnes, avšak nešlo ani o domino.
Karty, které by se podobaly těm, které nám jsou dobře známé, se začaly objevovat až později. Byly to pravděpodopně karty Hakka pai ze skupiny tzv. peněžních karet (exsistují doměnky, že se nejdříve hrály s penězmi a až později se vyvinuly jako samostatná karetní hra).
Stejně jako není zcela objasněn původ karet, není nám též zcela známo, jakým způsobem se karty dostali do Evropy. Některé mylné teorie, jako že je přinesl Marco Polo, křižáci nebo snad cikáni, jsou sice již vyvráceny, první zmínky o kartách v Evropě jsou však příliš kusé na to, abychom si mohly udělat přesnější obrázek o jejich pronikání na náš kontinent.
První zpráva o kartách v Evropě pochází z Katalánska a je z roku 1371. Ještě před rokem 1380 se objevují ve většině významných Evropských státech (Francie, Itálie, Německo, Švýcarsko). Jednalo se ovšem ve většině případů o jejich zákazy, a tak se z nich o původu nedozvídáme nic.
O původu karet se tak můžeme nejvíce dozvědět především z jejich názvu a podoby nejstarších dochovaných karet. V Itálii nesla ve 14. a 15. století karetní hra pojmenování naibi a ve Španělsku naypes. Slova pocházejí z arabštiny a hebrejštiny. Naibi je s největší pravděpodobností odvozeno z arabského laib, což v doslovném překladu znamená hračka nebo hra. Původ naibi však můžeme hledat v ještě bližším arabském slově nabi, což znamená prorok. Šlo by tedy o pojem věštění, ke kterému se karet také používalo a dodnes používá. V arabsko-hebrejské terminologii věšteckých výrazů jsou velmi příbuzná slova nabi, naba, nabas, naibes. V arabštině rovněž existuje velice příbuzný výraz naib, což v překladu znamená zástupce. V tom případě vysvětlení hledejme v tom, že vedle krále v roli svrška vystupuje naib - zástupce a naib thani - druhý zástupce. Z toho je patrné, jak velké byly arabské vlivy na vývoj evropské karetní hry.
Samotným pojmem karta bychom mohli odvodit od termínů ze středověkých slovníků jako chartae, cartae, nebo charticelae. Tyto pojmy se původně používaly jako název pro psací papír vyrobený z papyru a později se toto označení přeneslo na hrací karty.
Nejstarší dochovaná sada arabských karet pochází z 15. století a byla pravděpodobně vyrobena na území dnešního Egypta. Barvy arabských karet byly Darahim (mince), Tuman (poháry), Suyuf (meče) a Jawkan (hole na pólo). Porovnáním s barvami evropských karet zjistíme, že mají velice blízko k barvám italských karet a jen o něco méně ke kartám španělským.
