Ján Kollár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Kollár

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár, (29. července 1793 Mošovce – 24. ledna 1852 Vídeň) byl český a slovenský básník, jazykovědec, historik a evangelický kněz slovenského původu (ke Slovensku se hlásil celý život).

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Podívejte se také na
4 Externí odkazy
5 Galerie

[editovat] Život

Kollárův otec byl rychtářem. V letech 1807–1809 studoval v Kremnici, po návratu domů, jej otec dal do učení na řezníka, to však J. Kollára nebavilo, a tak odešel z domova.

V letech 1810–1812 studoval v Banské Bystrici. Roku 1812 odešel studovat teologii do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815.

Poté dělal do r. 1817 vychovatele a od roku 1817 studoval protestantskou teologii v Jeně (Německo). Zde se seznámil se svou pozdější manželkou Frederikou Wilheminou Schmidtovou, dcerou německého pastora. Tato žena měla na Kollára obrovský vliv a on ji, pod přezdívkou Mína, ve svých dílech povyšoval na slovanský ideál krásy.

Od roku 1819 působil jako vikář v Pešti, po povolení slovenského kazatele v Pešti se stal slovenským kazatelem.

Nesouhlasil se snahou osamostatnit slovenštinu, čímž se dostal do konfliktu s mladší generací slovenských spisovatelů v čele s Ľudovítem Štúrem. Tento spor vyvrcholil roku 1848, kdy byl svými odpůrci zajat. Osvobozen byl císařským vojskem a za své služby byl roku 1849 povolán do Vídně, kde se stal profesorem slovanské archeologie na vídeňské universitě.

Jeho rodný dům zhořel do základů 16. srpna 1863. Požárem zůstala netknutá jen sýpka, která byla z celého domu jako jediná postavena z kamene. V roce 1974 v ní bylo vytvořeno muzeum.

[editovat] Dílo

[editovat] Poezie

Deploratio praesentis status Hungariae
Básně
Slávy dcera – životní dílo, mělo poměrně velký ohlas. Tato sbírka vznikla se sbírky básně. Obsahuje 150 sonetů a předmluvu (ve druhém vydání přidal dva zpěvy – Léthé a Acherón – slovanské nebe a peklo). Sonety jsou rozděleny na tři části nazvané podle (kdysi slovanských) řek Labe, Dunaj, Sála. Knihu uvádí předzpěv. Základem díla je Dantova Božská komedie. Básník, provázený Amorem (který se stále ptá) a Mínou, putuje po zemích, kde žili Slované a pak i po slovanském nebi a pekle.
Písně světské lidu slovenského v Uhřích – dva díly, nesebral je sám, ale s pomocí P. J. Šafaříka a dalších.
Národnié zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách jak pospolitého lidu, tak i vyšších stavů, sebrané od mnohých, v pořádek uvedené, vysvětleními opatřené a vydané – běžně se používá název Národnié zpievanky. Jedná se o dvousvazkové rozšíření Písní světské lidu slovenského v Uhřích.

[editovat] Vědecká

Motto

O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými – V tomto díle šíří své názory na slovanskou vzájemnost. Slovany považuje za národ, který má 4 základní nářečí:

ruské
polské
srbochorvatské
československé (je potřeba mít na zřeteli, že slovenština tehdy neexistovala).

Sláva bohyně a původ jména Slavův čili Slavjanův
Paměti

[editovat] Učebnice

Čítanka
Slabikář

[editovat] Kazatelská

Nedělní, svátečné i příležitostné kázně a řeči od Jana Kollára

[editovat] Cestopis

Cestopis, obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko se zvláštním ohledem na slavjanské živly r. 1841 konanou – známé též jako Staroitalia slavjanská. Vyslovuje zde domněnku, že Italové jsou slovanského původu.

Dále napsal celou řadu menších děl, příspěvků do časopisů a novin. Značné množství těchto děl se týkalo jazyka. Kollár se též zabýval rukopisy (Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský a došel k názoru, že jsou pravé.