Iljušin Il-2
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
|
| Il-2m3 Šturmovik v nejrozšířenější verzi | |
| Typ: | Bitevník |
| Výrobce: | Iljušin |
| Konstruktér: | Sergej Vladimirovič Iljušin |
| První let: | 2. října 1939 |
| Zaveden: | 1941 |
| Charakter: | vyřazen |
| Hlavní uživatel: | Sovětský svaz |
| Vyrobeno: | 36 163 |
| Varianty: | Il-2m3 |
Iljušin Il-2 „Šturmovik“ (rusky: Ил-2 „Штурмовик“) byl bojovým letadlem používaným zejména Sovětským svazem během druhé světové války. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel; celkem bylo vyrobeno 36 136 strojů všech verzí.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Letadlo Il-2 vzniklo na základě požadavků sovětských vzdušných sil na letadlo pro spolupráci s pozemními silami. Vývoj tohoto typu začal v druhé polovině 30. let 20. století z iniciativy konstruktéra Sergeje Iljušina.
První prototyp, interně označený CKB-55 (armádní označení BŠ-2), vzlétl 2. října 1939. Unikátní na tuto dobu bylo pancéřování, které začínalo pancířovým kuželem vrtule a končilo až za sedadlem pilota, kde se nacházel střelec kulometu. Křídla byla celokovová a jen zadní část trupu tvořilo dřevo. Stroj poháněl motor Mikulin AM-35. Přestože měl solidní letové vlastnosti, byl stroj armádou kritizován pro malou rychlost a slabou výzbroj. Původně byl požadován jednomístný, lépe pancéřovaný stroj, s výzbrojí nejméně dva kanóny plus dva kulomety, se zvětšeným doletem a možností nést bomby. Kabina byla upravena na jednomístnou a stroj se musel spoléhat na ochranu doprovodných stíhaček.
Upravený prototyp CKB-57, byl poháněn silnějším motorem AM-38. Vzlétl 12. října 1940. Už před ukončením zkoušek byl uznán způsobilým pro sériovou výrobu a zaveden do výroby. První stroje se dostaly k jednotkám už před napadením SSSR, v květnu 1941. Za jediný měsíc, který zbýval Sovětskému svazu do začátku války, nemohlo proběhnout řádné přeškolení pilotů, což mělo zpočátku, společně s absencí stíhací ochrany v první fázi bojů za následek katastrofální ztráty v soubojích se stíhači Luftwaffe. Bylo evidentní, že bude znovu nutné zasáhnout do konstrukce a vytvořit místo pro zadního střelce, navíc kvůli narůstajícímu nedostatku hliníku se začal trup a později i křídla vyrábět ze dřeva. To však mělo za následek zvýšení hmotnosti a z toho pramenící pokles výkonů. Potřeba pasívní obrany však byla natolik naléhavá, že ještě před zavedením modernizovaného Il-2m3 do výroby bylo velké množství jednomístných Il-2 v polních podmínkách upraveno tak, aby mohly nést i střelce z velkorážního kulometu. Během války se paleta typů dále rozšiřovala. Experimentovalo se zejména s výzbrojí. Na konci války byla zavedena modernizovaná verze Il-10.
Během svého nasazení na frontách Velké vlastenecké války si brzy získal dobrou reputaci. Jeho objevení se bylo pro Němce nemilým překvapením. Nehledě na to, že taktika nasazení bitevních letadel k přímé podpoře pozemních vojsk byla v začátcích, začaly sovětské stroje způsobovat nepříteli silné ztráty a vyvolávat paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje Il-2 brzy přezdívány „černá smrt“. V sovětské armádě byl nazýván například: „létající tank“, „iljuša“ nebo „hrbatý“. Asi nejznámější přezdívkou byl název „šturmovik“, který se stal i oficiálním názvem bitevních letadel i dalších nástupců.
[editovat] Varianty
- Il-2
- Il-2m3
[editovat] Specifikace
Iľjušin Il-2m3 byl dvojmístný jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel byla potažená duralem, dřevěná kostra ocasních ploch překližkou. Pozdější verze měly ocasní plochy také duralové. Trup v přední části tvořila pancéřová a v zadní překližková skořepina. Stroj měl zatahovací podvozek, hlavní nohy podvozku se sklápěly dozadu, zadní ostruhové kolečko bylo pevné.
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1 pilot, 1 střelec
- Délka: 14,60 m
- Rozpětí: 11,60 m
- Výška: 4,20 m (v některých pramenech je uváděno 3,40m)
- Plocha křídel: 38,5 m²
- Plošné zatížení: 160 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 3 990 kg až 4 260 kg
- Vzletová hmotnost : 5 310 kg až 5 790 kg
- Pohonná jednotka: řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Mikulin AM-38 pohánějící trojlistou stavitelnou vrtuli VIŠ-225
- Výkon pohonné jednotky: 1600 k (1176 kW) až 1665 k (1224 kW)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 414 km/h ve výšce 3 000 m
- Dolet: 640 až 720 km
- Dostup: 5 500 až 7 800 m
- Stoupavost: 10,4 m /s min
- Poměr výkon/hmotnost: O,21 kW/kg
[editovat] Výzbroj
Il-2 měly různé varianty výzbroje:
- 2x 20 mm kanón ŠVAK v křídlech s 500 náboji pro každý a 2x 7,62 mm kulomet ŠKAS v křídlech
- 2x 23 mm VJa-23 s 300 náboji pro každý v křídlech a 2x 7,62 mm kulomet ŠKAS v křídlech
- 1x pohyblivý 12,7 mm kulomet UBT se 150 náboji, ovládaný střelcem
Nesené bomby a rakety:
- 4x 100 kg bomba v bombovnici
- 2x 100 kg nebo 250 kg bomba na vnějších závěsnících pod křídly
- 8x neřízené střely RS-82 nebo RS-132 pod křídly (v případě že nenesl jinou podvěšenou výzbroj)
[editovat] Uživatelé
[editovat] Reference
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Reference
- Jiří F. Šiška - Rudé hvězdy válečného nebe ISBN 80-7198-297-0
- Václav Němeček - Vojenská letadla 3 ISBN 80-206-0117-1
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | |||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | |||
| Bombardovací letouny | |||
| Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | Pe-8 | | |||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | G-11 | R-5 | R-10 | Po-2 | MBR-2 | Be-4 | Š-7 | UT-1 | UT-2 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-180 | I-185 | I-250 | ITP | DIS | BI-1 | ANT-58 | |||
