Hangul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hangul je korejské písmo, které bylo vytvořeno teprve před pěti stoletími a bylo sestaveno tak, aby se dalo naučit za jediné dopoledne. Před vytvořením hangulu korejština neměla vlastní písmo. Vzdělaní Korejci se ve svém jazyce vyjadřovali pomocí čínských znaků. Během let se samozřejmě uskutečnily pokusy vymyslet nějaké vhodnější písmo. Všechna tato písma však vycházela z čínských znakú, takže je mohli číst pouze vzdělaní lidé.

Král Sedžong

V 15. století n. l. si král Sedžong začal uvědomovat, že jeho poddaní, kteří neumějí číst ani psát, mají pocit křivdy. Většinou nemohli předkládat své stížnosti úřadům jinak než ústně. Krále Sedžonga, o němž bylo známo, že vždy ochotně naslouchá prostým lidem, tento problém znepokojoval.

Z toho důvodu se král Sedžong zasadil o vytvoření abecedy, která měla odpovídat mluvené korejštině a zároveň mělo být snadné se ji naučit a používat. Dokončení tohoto projektu bylo zveřejněno v roce 1446. V úvodu svého prohlášení král Sedžong uvedl:

Řeč naší země se liší od čínštiny, a proto ji nelze čínsky dobře zapsat. Následkem toho, i kdyby si některý z našich nevzdělaných poddaných přál vyjádřit své myšlenky, v mnoha případech toho nakonec není schopen. S ohledem na to, můj lide, jsme právě vytvořili písmo s dvaceti osmi písmeny, takže bude možné, aby si jej každý lehce osvojil a využil ku prospěchu v každodením životě.

Někteří vzdělanci však nechtěli hangul přijmout právě proto, že bylo velice snadné se ho naučit. Posměšně mu říkali amgul, což znamenalo ženská abeceda. Opovrhovali písmem, které se mohly naučit i ženy, které se tehdy jinak číst ve škole neučily. Mezi Korejci z vyšších vrstev tento předsudek proti hangulu nějakou dobu přetrvával. Ve skutečnosti uplynulo přes čtyři sta let, než korejská vláda veřejně prohlásila, že hangul může být používán v úředních dokladech.

[editovat] Znaky

Všechny korejské slabiky se skládají ze dvou nebo tří částí: z první hlásky, z prostřední hlásky (jedna nebo více samohlásek) a obvykle také z koncové hlásky. Slova jsou sestavena z jedné nebo více slabik. Každá slabika se vepisuje do pomyslného rámečku. První hláska se napíše nejvýše nebo vlevo nahoru. Má-li prostřední samohláska tvar svislé čáry, píše se vpravo od první hlásky, kdežto samohlásky ve tvaru vodorovných čar se píšou pod první hlásku. Písmena mohou být také pro zdůraznění zdvojena a složené samohlásky je možné stlačit k sobě a napsat jednu vedle druhé. Je-li na konci slabiky souhláska, vždy se objevuje dole. Tímto způsobem je v hangulu možné zapsat tisíce různých slabik.