Experimentální trakce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V průběhu vývoje se kromě lokomotiv běžných typů (parní, elektrické, dieselové) objevily i některé další, povětšinou experimentální konstrukce.

[editovat] Vrtulový pohon

Jedna lokomotiva, (či spíše motorový vůz) tohoto typu jezdila ve třicátých letech dvacátého století v Německu. Jednalo se o experimentální stroj konstruktéra Franze Kruckenberga, zvaný Kolejový zepelín. Dne 21. června 1931 dosáhl tento vůz rekordní rychlosti 230 km/h.

Další pokusy o vrtulí poháněný vlak byly prováděny v letech 1965 - 1972 ve Francii. Jednalo se o projekt Aérotrain. Vozy se pohybovaly na vzduchovém polštáři nad betonovou tratí s vodící betonovou kolejnicí. Projekt byl ukončen pro hluk a nehospodárnost (obrovská spotřeba energie na vytvoření vzduchového polštáře - 20 kW/tunu).

[editovat] Pohon spalovací turbínou

V šedesátých letech dvacátého století byly prováděny ve světě i u nás (v plzeňské Škodovce - Lokomotiva TL 659.0) pokusy se spalovací turbínou. Očekávaný výsledek - vyšší energetická účinnost proti běžnému pístovému spalovacímu motoru - byl potlačen provozními problémy. Běžný provoz málokdy umožňuje uplatnit optimální pracovní režim turbíny a údržba turbíny se ukázala jako velmi náročná. Navíc se tyto lokomotivy vyznačovaly neúnosnou hlučností.

Jednotky s turbínovým pohonem v celkovém počtu 41 ks (Turbotrain) byly ve Francii provozovány v letech 1972 - 2005 na neelektrifikovaných tratích.

[editovat] Lineární elektromotor

Lineární elektromotory se využívají u magnetických drah - maglevů. Místo toho, aby rotující magnetické pole klasického elektromotoru pohybovalo rotorem a ten pak koly, se využívá postupujícího magnetického pole. To přímo posouvá vlak po trati.

Firma Bombardier letos (2006) představila na veletrhu Innotrans projekt podzemní dráhy s klasickým železničním pojezdem, avšak s pohonem lineárním motorem.