Bitva v Teutoburském lese

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva v Teutoburském lese, resp. Bitva v Teutoburském pralese, (9 našeho letopočtu) byla střetnutím mezi římskými vojsky vedenými Publiem Quinctiliem Varem a germánskými kmeny vedenými náčelníkem Cherusků Arminiem. Bitva představuje jednu z největších a nejdrtivějších porážek v historii římské říše. Zanikly během ní tři římské legie (Legio XVII, Legio XVIII a Legio XIX) a padl správce provincie Germania. Bezprostředním důsledkem bitvy bylo definitivní stanovení Rýna jakožto hranice mezi římskou říší a Germánií.

[editovat] Historické uvedení

V roce 7 se stal správcem nedávno vytvořené provincie Germania Publius Quinctilius Varus, člen staré patricijské rodiny. Jelikož se jednalo o dosud velice neklidné území a místní kmeny měly nezkrotnou povahu, měl správce provincie k disposici značné vojenské síly.

Publius Quinctilius Varus byl velmi špatným správcem provincie. Svůj vysoký post si získal skrze svůj původ a přiženění se do rodiny prvního římského císaře Octaviana Augusta, nikoliv na základě osobních kvalit a schopností. Nedokázal pochopit principy fungování své provincie ani její obyvatelstvo, které považoval za neschopné a věčně rozhádané barbary, kteří by se nikdy nezmohli na společnou akci. Jeho válečnické umění taktéž nebylo na výši a svými politickými kroky dráždil Germány do té míry, že po pouhých dvou letech byly připraveny odhodit své rozmíšky a společně povstat. Čekalo se jen na vhodného člověka, který bude mít dost autority a schopností, aby se postavil do jejich čela. Tím mužem se stal náčelník kmene Cherusků Arminius. Arminius strávil dětství v Římě jako rukojmí a během svého pobytu se vzdělal jak v oblasti římské kultury, tak zejména v oblasti římské politiky a válečnictví.

Arminius si pečlivě budoval pozici Varova přítele a důvěrníka a současně připravoval povstání, které by zničilo římskou nadvládu. Byl si vědom obrovských kvalit římského vojska, kterých Germáni zdaleka nedosahovali, nicméně byl rozhodnut udeřit náhle a za takových okolností, aby Římané nemohli svých předností využít. V roce 9 inicioval Arminius několik drobných, leč životaschopných povstání v odlehlejší části provincie a zároveň nechal prosáknout zprávy o neklidu mezi germánskými kmeny, které údajně pomalu zapomínaly, jak silná je ruka Říma. Varus se poté rozhodl (částečně na Arminiovu radu) projít se třemi legiemi napříč provincií, jednak aby potlačil revoltu, jednak aby tak demonstroval římskou sílu. Trasa pochodu vedla Teutoburským lesem, kde již na Varovo vojsko čekaly spojené síly několika germánských kmenů. Jejich jádro tvořili bojovníci 4 kmenů: Cheruskové, Marsové, Chattové a Brukterové.

[editovat] Bitva

Varus na přípravě výpravy zanedbal mnohé, vlastně se domníval, že se cestou bojovat vůbec nebude. K větší opatrnosti ho nepřimělo ani varování od Arminiova strýce, který mu zhruba popsal rozsah a plány spiknutí a Arminiovi zrady. Varus ale celé tvrzení pustil z hlavy jako pomluvu, která má původ v nenávisti mezi oběma muži a vyrazil na cestu podle plánu. Arminius cestoval s ním. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy římská armáda pronikla hluboko do Teutoburského lesa a zhoršilo se počasí. V tu chvíli Arminius zmizel i s celou družinou a krátce poté se objevily první střety mezi římskými průzkumnými jednotkami a Germány. Římané byli obklíčeni. Bitva trvala několik dnů, ale byla rozhodnuta předem. Obklíčeni značnou přesilou, bojujíce v hustém pralese, kde nemohli použít svůj vysoce efektivní způsob boje ve formaci, za silných dešťů, které promáčely štíty natolik, že se pro svou váhu nedaly použít, neměli legionáři ani jejich spojenci sebemenší šanci přežít. Několikráte se zastavili na volném prostranství a čekali v naději, že Germáni zahodí opatrnost a dispciplínu a napadnou je na volném prostoru, kde by se dala využít římská taktika a disciplína, ale Arminius své voje udržel na uzdě a čekal s nimi, až Římanům nezbyde, než opět vstoupit do lesa. Nakonec byla celá římská armáda - 3 legie (XVII., XVIII. a XIX.) a 6 kohort pěchoty a 3 oddíly spojenecké jízdy - zničena. Bitvu přeživší zajatci, včetně žen a dětí (legie doprovázely rodiny vojáků), byli obětováni germánským bohům, prodáni do otroctví, nebo zmasakrováni. Varus a jeho nejvyšší důstojníci zřejmě ke konci bojů spáchali sebevraždu.

[editovat] Následky bitvy

Byla to jedna z nejhorších porážek, jaké římská říše zažila. Její dopad byl zdrcující - trvalá ztráta Germánie a zničení velké části římských vojsk. Podle legendy císař Octavianus Augustus obcházel ještě týdny po bitvě palácem, bil hlavou do zdi, rval si vlasy a křičel do prázdna: „Vare, Vare, vrať mi mé orly!“ (Orel byl znak legie). Podle jiných stvárnění zněl císařův nářek „Vare, Vare, vrať mi mé legie!“ - Vare, Vare, rede mihi legiones meas! Smysl v každém případě zůstává u obou podob výroku stejný).

Tři legie ztracené v Teutoborském lese - Legio XVII, Legio XVIII a Legio XIX - již nebyly nikdy obnoveny.

[editovat] Archeologie

Již v 19. století se mnozí nadšenci snažili najít místo slavné bitvy. Podařilo se je lokalizovat až v roce 1987 amatérskému archeologovi majoru Tony Clunnovi, který detektorem hledal staré římské mince v dnešním Kalkrise^[1] (část města Bramsch v Dolním Sasku). Brzy po nálezu zde začal archeologický výzkum kunsthistorického muzea v Osnabrücku vedený prof. Wolfangem Schlütrem, s rozšířením výzkumu byla založena zvláštní nadace a muzeum. Od roku 1990 jsou vykopávky vedeny Susan Wilbers-Rostovou.

[editovat] Poznámky

↑ O lokalizaci bitvy do těchto míst se ale stále vedou spory. Viz například Reinhard Wolters: Římané v Germánii, Vyšehrad, Praha, 2002, ISBN 80-7021-539-9