Bitva u Lepanta (1571)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva u Lepanta | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Turecko-benátská válka | |||||||||||
 Bitva u Lepanta od neznámého umělce |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Svatá liga Španělsko 1/2 lodí Benátky 3/10 lodí Papežský stát 2/10 lodí, Maltézský řád, Janovská republika |
Osmanská říše | ||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Juan d´ Austria, admirál Barbarigo †, admirál Andrea Doria |
Ali Paša †, Uluch Ali, paša Scirocco |
||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 200 galér, 6 galeas, 100 transport. plavidel, 13 000 námořníků, 43 000 veslařů, 29 000 vojáků |
208 galér, 63 dalších plavidel |
||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 12 lodí, 8 000 mužů |
137 galér (dobyto), 60 plavidel (potopeno), 30 000 mužů |
||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva u Lepanta byla poslední velkou bitvou veslových lodí. Proběhla 7. října 1571 u řeckého ostrova Naupaktos (Lepanto). Střetla se v ní loďstva tzv. Svaté ligy a osmanské říše. Bitva skončila vítězstvím Svaté ligy.
Obsah |
[editovat] Mezinárodní situace
Od roku 1566 vládl v osmanské říši sultán Selim II., slabý panovník který se věnoval především dvorským radovánkám. Stát řídil jeho vezír Sokolu Mehmed Paša, schopný voják i úředník. Cílem vezírovy politiky byla především stabilizace vnitřních poměrů v říši a udržení značných územních zisků z dob Selimových předchůdců. Výbojům se spíše vyhýbal. Důkazem toho je řada mírových smluv s Maxmiliánem II., Persií, Polskem, Francií a Benátkami. V rozporu s touto politikou a patrně bez vezírovy účasti bylo tedy obsazení Kypru, který byl tehdy benátskou državou. To vyvolalo vznik tzv. Svaté ligy, aliance Španělska, papežského státu a Benátek. Další křesťanské státy se do ní nezapojily. V Anglii a Nizozemsku probíhala tehdy reformace, Francie byla tradičním nepřítelem Habsburků.
[editovat] Průběh bitvy
Loďstvo Svaté ligy, kterému velel don Juan de Austria, vyplulo 16. září ke Korfu a odtud 3. října ke Korintskému zálivu. S tureckým loďstvem pod vedením Aliho Paši se setkalo ráno 7. října 1571. Obě flotily se rozestavily do dlouhých linií se zálohami za středy formací. Flotilu Svaté ligy tvořila dvě křídla po 50 galérách, střed se 62 galérami a 30 galér zálohy. Před formací pak plulo 8 velkých galér a 6 galeas, aby zahájily boj ostřelováním nepřítele a pokusily se prorazit jeho linie. Bitvu zahájilo turecké loďstvo. Pravé křídlo které vedl paša Scirocco zaútočilo na benátské galéry admirála Barbariga. Osm jich potopilo a admirál byl smrtelně raněn. Turci začali levé křídlo nepřítele obkličovat. Část tureckého levého křídla se vklínila mezi střed a pravé křídlo křesťanů, ti tomu čelili nasazením zálohy. Ve středu bojiště se střetly velitelské lodě. Křesťanům se dvakrát podařilo vniknout na palubu lodě Ali Paši, ale byli opakovaně odraženi. Teprve když Ali Paša zahynul po zásahu kulkou, byl útok křesťanů úspěšný. Benátčané na levém křídle odvrátili turecký útok a zatlačili část nepřátelských galér na mělčinu. Na opačném křídle naopak vítězily turecké lodě. Teprve zmatek vyvolaný porážkou velitelské lodě Aliho Paši zvrátil průběh bitvy ve prospěch Svaté ligy.Večer již bylo o vítězi rozhodnuto. Uluch Ali vedl zbytky turecké flotily k Dardanelám.
[editovat] Výsledky bitvy
Přes poměrně jednoznačné vítězství Svaté ligy neměla bitva větší vliv na rozložení sil ve Středozemním moři. Spojenci nedokázali úspěchu využít, a tak bylo osmanské loďstvo brzy obnoveno. Už v roce 1573 byly Benátky donuceny uzavřít mír, vzdát se Kypru a zaplatit válečnou náhradu. V dalším roce 1574 donutil admirál Sinan Paša Španěly opustit Tunisko a to se stalo osmanskou provincií. Nicméně po bitvě u Lepanta již Turecko nikdy nedosáhlo takového mocenského postavení, zvláště na Středozemním moři, jaké mělo v 16.století.
[editovat] Bitva u Lepanta v umění
- patrně nejznámějším účastníkem bitvy je Miguel de Cervantes y Saavedra.
- báseň anglického autora Gilberta Keitha Chestertona Lepanto.
- obrazy bitvy v Dóžecím paláci v Benátkách (Paolo Veronese, Andrea Vicentino)
- obraz neznámého autora, viz tabulka
[editovat] Reference
- HYNEK Vladimír, KLUČINA Petr : Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860) , Naše vojsko, Praha 1985
- TAUER, Felix : Svět islámu, Vyšehrad, Praha 1984.
