Airbus A400M
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
|||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||
Airbus A400M je čtyřmotorový turbovrtulový letoun vyvíjený společností Airbus Military, který má splňovat požadavky evropských států na vojenský transportní letoun. Mimo Evropu byl již objednán Jihoafrickou republikou, Chile a Malajsií.
Obsah |
[editovat] Pozadí projektu
Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.
Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.
Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.
Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.
A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.
Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu.
[editovat] Historie
Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.
9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje budou dodány mezi lety 2010 a 2014.
18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022. [1]
8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.
Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.
A400M se začne vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekává v roce 2007. [2], [3]
[editovat] Objednávky
| Datum | Země | Rok dodání | Kusy |
|---|---|---|---|
| 27. květen 2003 |  Německo |
2010 | 60 |
| 27. květen 2003 |  Francie |
2009 | 50 |
| 27. květen 2003 |  Španělsko |
2011 | 27 |
| 27. květen 2003 |  Velká Británie |
2010 | 25 |
| 27. květen 2003 |  Turecko |
2009 | 10 |
| 27. květen 2003 |  Belgie |
2018 | 7 |
| 27. květen 2003 |  Lucembursko |
2017 | 1 |
| 15. prosinec 2004 |  Jihoafrická republika |
2010 | 8 |
| 15. červenec 2005 |  Chile |
2018 | 3 |
| 8. prosinec 2005 |  Malajsie |
2013 | 4 |
| Celkem: | 195 |
[editovat] Technické údaje a výkony
[editovat] Obecná charakteristika
- Posádka: 3-4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
- Kapacita: viz Hmotnosti
- Délka: 43,8 m
- Rozpětí: 42,4 m
- Výška: 14,6 m
[editovat] Hmotnosti
- Prázdná operační: 70 tun
- Max. vzletová: 130 tun
- Max. přistávací: 114 tun
- Max. náklad: 37 tun
- Celkové množství paliva: 46,7 tun
[editovat] Výkony
- Cestovní rychlost: 0,68 - 0,72 M
- Max. cest. rychlost: 560 km/h
- Cestovní dostup: 11 300 m
- Max. operační výška: 12 200 m
- Dolet s max. nákladem: 3 300 km
- Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
- Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
- Přeletový dolet: 9260 km
- Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
- Délka přistání: 625 m ditto
[editovat] Pohon
- 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW [4][5]
- Digitální ovládání motorů
- Vrtule:
- průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
- proměnný náklon, plný revers
[editovat] Ostatní
- Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
- Cena: kolem 100 milionů Euro
