České vysoké učení technické v Praze
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je významná česká technická univerzita sídlící převážně v Praze.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Počátky
Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura (první inženýrská profesura ve střední Evropě) a 7. ledna 1718 začala výuka. Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici pouhých dvanáct studentů (šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů), postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Výuka v prvním roce trvala jednu hodinu, ve druhém roce již dvě.
Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Sochor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. Třetím profesorem byl František Antonín Herget, vrchní zemský stavební ředitel a významný zeměměřič; tehdy se již škola zaměřovala hlavně na civilní inženýrství, zejména stavební.
V září 1776 Hergetovi povolila Marie Terezie využívat k výuce Klementinum, v roce 1786 se škola přestěhovala do budovy bývalého Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici.
V roce 1787 byla Stavovská inženýrská škola na základě dekretu císaře Josefa II. spojena s pražskou univerzitou.
[editovat] Polytechnika – německá a česká
V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku, ve kterém se inspiroval nedlouho předtím vzniklou pařížskou École Polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil a 11. listopadu nová polytechnika zahájila činnost, čímž vznikla první instituce svého druhu ve střední Evropě (tehdy byla také jedinou technickou školou v Rakousku, inženýrská akademie ve Vídni již před tím zanikla). Stále však oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. září 1815.
Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako rovnoprávný vyučovací jazyk byla k němčině uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorstva však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Česká část se v roce 1874 přestěhovala do nově postavené budovy na Karlově náměstí (architekt Ignác Vojtěch Ullmann).
Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou. V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. V roce 1902 vydal profesorský sbor doporučení přijímat ženy jako řádné posluchačky.
Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes 3000 posluchačů.
[editovat] České vysoké učení technické
Po vytvoření ČSR byla škola výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. září 1920 přeorganizována – název se změnil na České vysoké učení technické, místo odborů řízených přednosty byly zavedeny vysoké školy řízené děkany, v čele akademického senátu stál rektor.
Tehdy ČVUT tvořilo svazek sedmi vysokých škol:
- inženýrského stavitelství,
- kulturního inženýrství,
- zemědělského a lesního inženýrství,
- architektury a pozemního stavitelství,
- strojního a elektrotechnického inženýrství,
- chemicko-technologického inženýrství,
- speciálních nauk.
Vysoká škola kulturního inženýrství byla v roce 1921 začleněna pod Vysokou školu inženýrského stavitelství, od roku 1929 se plnohodnotnou součástí ČVUT stala Vysoká škola obchodní, do té doby pouze tříletá.
V roce 1921 založil František Klokner při vysoké škole inženýrského stavitelství Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních.
I ČVUT postihlo násilné uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace, od 17. listopadu 1939 do 4. června 1945. Kvůli němu zůstala nedokončena i výstavba budov ČVUT v Dejvicích, započatá roku 1925. Důsledkem války bylo také zrušení německé techniky Benešovým dekretem 123/1945 Sb. k 17. listopadu 1945.
[editovat] 1948, 50. léta
Rok 1948 znamenal pro stovky studentů vyhazov, postupně byla také zrušena vysoká škola obchodní (tehdy největší fakulta ČVUT, v té době již pod názvem Vysoká škola věd hospodářských). V průběhu let 1949–1960 byla univerzita přeorganizována, vznikla celoškolská pracoviště jako např. katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy. Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská.
[editovat] 60. až 90. léta
Po roce 1960 sestávalo ČVUT ze čtyř fakult:
- stavební (architektura, stavební inženýrství),
- strojní,
- elektrotechnická a
- jaderná a fyzikálně inženýrská.
V roce 1976 byla zřízena fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty), v roce 1993 pak fakulta dopravní. V roce 1995 bylo otevřeno detašované pracoviště fakult dopravní a jaderné a fyzikálně inženýrské v Děčíně. Ústav biomedicínského inženýrství, založený roku 1996, se k 27. květnu 2005 přetransformoval na fakultu biomedicínského inženýrství.
[editovat] Významné osobnosti
V historii univerzity na ní působilo mnoho významných osobností, mezi nimi například:
- František Josef Gerstner, autor projektu koněspřežní železnice z Českých Budějovic do Lince
- Christian Doppler, profesor matematiky a praktické geometrie
- František Křižík, student
- Josef Zítek, profesor architektury
- Jan Zvoníček, profesor teorie a návrhu parních strojů a kompresorů
- František Běhounek, profesor fyziky
- Emil Votoček, profesor chemie
- Rudolf Lukeš, profesor organické chemie
- Vladimir Prelog (1906–1998), absolvent ČVUT (1929), profesor ETH a držitel Nobelovy ceny za chemii za rok 1975
[editovat] Dnešek
V roce 2005 na škole studovalo v 49 nabízených studijních programech (225 oborů) celkem 23 419 studentů (z toho 12 706 v bakalářském, 7 285 v magisterském a 2 822 v doktorandském studiu). Navíc 2 545 lidí absolvovalo kurzy celoživotního vzdělávání poskytované školou a 577 lidí se účastnilo programů tzv. univerzity 3. věku. [1]
Škola je zapojena do mnoha mezinárodních programů (např. Socrates/Erasmus, ATHENS atd., viz též vzdělávací programy EU, mezinárodní vzdělávací programy); v roce 2005 na škole studovalo 1 388 cizinců.
[editovat] Organizace
Škola dnes má sedm fakult, které se dále podle oborů dělí na katedry a ústavy. Dále ke škole patří dva vysokoškolské ústavy, účelová zařízení a specializovaná pracoviště.
- Fakulty
- Fakulta stavební
- Detašované pracoviště Sezimovo ústí
- Fakulta strojní
- Fakulta elektrotechnická
- Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
- Detašované pracoviště Děčín
- Fakulta architektury
- Fakulta dopravní
- Detašované pracoviště Děčín
- Fakulta biomedicínského inženýrství, Kladno
- Vysokoškolské ústavy
- Kloknerův ústav
- Masarykův ústav vyšších studií
- Jiná pracoviště
- Výpočetní a informační centrum
- Technologické a inovační centrum
- Výzkumné centrum průmyslového dědictví
- Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT
- Centrum pro radiochemii a radiační chemii
- Útvar výstavby a investiční činnosti ČVUT
- Účelová zařízení
- Rektorát ČVUT
- Správa účelových zařízení
- Vydavatelství ČVUT
[editovat] Řídící a správní orgány
Vrcholným představitelem a reprezentantem ČVUT navenek je rektor jmenovaný prezidentem republiky.
Rektor má k dispozici jako poradní orgány kolegium rektora a grémium rektora (obsahující navíc ředitele oddělení ČVUT). Některé činnosti rektor deleguje na prorektory (pro vnější vztahy, pro vědeckou a výzkumnou činnost, pro zahraniční styky, pro pedagogickou činnost, pro rozvoj a pro výstavbu).
Za výkon své činnosti rektor odpovídá akademickému senátu, který je samosprávným zastupitelským orgánem, voleným akademickou obcí ČVUT na tříleté funkční období. V senátu je každá fakulta zastoupena třemi akademickými pracovníky a dvěma studenty. Rektorát, vysokoškolské ústavy a další součásti ČVUT jsou dohromady zastoupeny dvěma pracovníky a jedním studentem. Senát mimo jiné schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet předložený rektorem, kontroluje hospodaření a schvaluje výroční zprávu.
Řízení hospodaření a vnitřní správu školy má na starosti kvestor.
Na činnost univerzity dohlíží správní rada ČVUT (jmenovaná ministrem školství), která kontroluje hlavně rozpočet či dlouhodobý záměr školy.
Dlouhodobý záměr školy a studijní programy projednává a schvaluje vědecká rada ČVUT, jejímiž členy jsou významní představitelé oborů, ve kterých škola působí.
Přestupky studentů ČVUT projednává disciplinární komise ČVUT.
Každá fakulta má v čele děkana jakožto nejvyššího představitele, akademický senát fakulty jako zastupitelský orgán, který děkana volí, a vědeckou radu, která spravuje studijní plány. Jakožto poradní orgány děkana existují kolegium děkana a grémium děkana, jako své zástupce pro některé činnosti jmenuje děkan proděkany a svého tajemníka.
Každá fakulta má svou disciplinární komisi, která projednává přestupky studentů zapsaných na dané fakultě.
[editovat] Reference
- Historie ČVUT k oslavám 295. výročí založení v časopise Pražská technika
- Stručná historie ČVUT v datech na stránkách univerzity
- Historie ČVUT na stránkách Fakulty strojní
- Milada Sekyrková: Rozdělení polytechniky – precedens pro univerzitu? in Práce z dějin vědy, svazek 11. Výzkumné centrum pro dějiny vědy, Praha 2003. ISBN 80-7285-027-X
[editovat] Externí odkazy
- www.cvut.cz – Domácí stránky ČVUT
- student.cvut.cz – Studentský informační server ČVUT
- ČWUT – ČVUT wiki
