Zdeněk Neubauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer (* 30. května 1942 v Brně) je český filosof a biolog.

Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a filosofii na Filosofické fakultě téže univerzity, koncem 60.let strávil tři roky a na studijním pobytu v Itálii. V roce 1970 získal titul RNDr., v roce 1971 PhDr.

V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích PřF UK, později jako programátor. Významně se podílel na neoficálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě.

Od roku 1990 přednáší na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990-1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné bilogie, v roce 1992 profesorem.

Ve svém díle se zabývá zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetikou, křesťanskou filosfií, ale „odbíhá“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílí se na Čtvrtcích ve Viničné či na Ekologických dnech Olomouc.

[editovat] Dílo

Knižně vyšlo mj. Nový areopág (1992), Přímluvce postmoderny (1994), Faustova tajemná milenka (1990), O cestách tam a zase zpátky (1990), Deus et natura (1999), O přírodě a přirozenosti věcí (1998), Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998), Biomoc (2002), O sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004), Skrytá pravda země - (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004), Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu - (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003) atd.