Zápas
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zápas je individuální úpolový sport. Primárním cílem je dostat soupeře pomocí chvatů na zem, tak aby se dotkl současně oběma lopatkami žíněnky. Není dovoleno používat jakékoliv údery, nesmí se kousat, škrábat, štípat a lámat proti kloubu. Závodníci jsou rozděleni do několika kategorii podle věku a hmotnosti. Zápas se dále dělí na řecko-římský styl a volný styl. V řecko-římském stylu je dovoleno provádět pouze chvaty na horní polovinu těla. Ve volném stylu je možné provádět chvaty na celé tělo. Podrobněji k pravidlům viz oddíl Pravidla. Svazy zápasu jednotlivých zemí jsou sdruženy do mezinárodní asociace FILA (Fedération Internationale des Luttes Associes)
Obsah |
[editovat] Historie
Zápas je jedním z nejstarších sportovních odvětví vůbec. Dokládá to například bronzová soška nalezená v sumerském chrámu pocházející z let 2700 až 2600 př.n.l.. O zápase se rovněž zmiňuje Epos o Gilgamešovi. Ve starověku se ovšem zápasu nejvíce dařilo v Řecku. Součástí starověkých Olympiád byl zápas od 18. Olympiády tj. od roku 708 př.n.l.
Ve středověku se zápas stal rovněž součástí vojenského výcviku a byl velmi oblíben zejména mezi šlechtou.
Současnou podobu dostal zápas ve Francii koncem 19. století. V roce 1893 vytvořili Francouzi Doublier, Christol a Rigal první ucelená pravidla a zápas nazvali s odkazem na zápas provozovaný v antickém Řecku a Římě mylně zápasem řecko-římským. Mylně proto, že zápas ve starověkém Řecku používal chvaty na celé tělo, což odpovídá dnešnímu volnému stylu. Zápas byl do programu novodobých Olympijských her zařazen již na první Olympiádě v roce 1896. Tehdy šlo o řecko-římský styl a zápasilo se pouze v jedné váhové kategorii. Volný styl přibyl do programu v roce 1904 na Olympiádě v Sant Louis ve Spojených státech. V letech 1912 a 1916 na Olympiádě chyběl a znovu byl zařazen v roce 1920, tentokrát již na trvalo. Ženy mohou zápasit na Olympijských hrách od roku 2004.
[editovat] Historie zápasu v Čechách
Za prvního novodobého průkopníka zápasu v českých zemích lze považovat Adolfa Hájka. Ten se o zápase zmiňuje ve svém deníku, který se zachoval do dnešních časů, a to záznamem z 23. ledna 1847. Z Hájkových zápisků lze usuzovat, že zápas byl v Čechách pěstován již v první polovině 19. století. V té době ještě zejména jako součást cirkusových představení.
Také Dr. Miroslav Tyrš se zápasu hojně věnoval. Zmiňuje se o něm např. ve své knize Základové tělocviku (1869). V jiné publikaci Tělocvičné názvosloví (1862) uvedl první ucelené názvosloví týkající se zápasu. Existují rovněž záznamy o Tyršově utkání s Janem Grossem a důkazem popularity zápasu v rámci Sokola jsou i četné dobové ilustrace. Zápas měl být také zařazen do programu I. Sokolského sletu, ten byl ale zakázán.
Později se ale zápas ocitl u Sokolů v nemilosti a od 90. let 19. století se vyvíjel izolovaně. Za zrod organizovaného zápasu v Čechách je všeobecně považován rok 1895 kdy byl založen Fridolínem Hoyerem a Josefem Balejem Klub atletů Žižkov Klub bohužel zanikl o dva roky později, díky nevydařené organizaci mezinárodního turnaje v Schumannově cirkusu Na Smetance v Praze na Vinohradech. Ovšem jeho organizátoři se nevzdali a ještě ve stejném roce založili dva nové kluby K.A. Žižka Praha a K.A. Bivoj Žižkov.
Na počátku 20. století došlo k rehabilitaci zápasu v rámci Sokola a objevila se další střediska zápasu jako Plzeň, Brno, Pardubice a další. Odpovědní lidé začali také usilovat o spojení oddílů do vyšších celků. V roce 1918 byl založen [[Československý svaz těžké atletiky]] (Čs. STA.) Vrcholem jeho činnosti bylo v roce 1931 uspořádání Mistrovství Evropy. V roce 1957 se zápas začal organizovat v rámci ČSTV a v roce 1993 byl vytvořen samostatný Český svaz zápasu.
[editovat] Pravidla
V tomto oddíle najdete komentovaný výtah z pravidel platných pro Olympijské hry, světové a kontinentální mistrovství a všechna mezinárodní utkání, která jsou pod patronací FILA.
[editovat] Věkové a hmotnostní kategorie
Žáci (14 - 15 let)
Kadeti (16 - 17 let)
Junioři (18 - 20 let)
Senioři (20 let a více)
| Žáci | Kadeti | Junioři | Senioři |
| 29 - 32 kg | 39 - 42 kg | 46 - 50 kg | 50 - 55 kg |
| 35 kg | 46 kg | 55 kg | 60 kg |
| 38 kg | 50 kg | 60 kg | 66 kg |
| 42 kg | 54 kg | 66 kg | 74 kg |
| 47 kg | 58 kg | 74 kg | 84 kg |
| 53 kg | 63 kg | 84 kg | 96 kg |
| 59 kg | 69 kg | 96 kg | 96 - 120 kg |
| 66 kg | 76 kg | 96 - 120 kg | |
| 73 kg | 85 kg | ||
| 73 - 85 kg | 85 - 100 kg |
[editovat] Úbor a ostatní vybavení
Zápasníci musí mít přiléhavý dres standardizovaného vzhledu v červené nebo modré barvě. Barva dresu je určena losem. Ve volném stylu může dres zakrývat tělo pouze do poloviny stehen. Zápasníci musí mít vhodnou sportovní obuv a musí zajistit, aby nedošlo k uvolnění tkaniček. (Mohlo by totiž dojít k tomu, že by závodník zdržoval utkání, pod záminkou zavazování tkaniček)
Zápasníci nesmí nosit bandáže na zápěstích, pažích nebo kotnících, kromě případů povolených lékařem. Dále je zakázáno natírat si tělo mastnými nebo pronikavými substancemi a na sobě jakékoliv předměty, které by mohli zranit soupeře. (Prstýnky, náramky, náušnice, protézy apod..)
[editovat] Žíněnka
Žíněnka je prostor na kterém zápasníci zápasí. Je tvořena díly z pěnové hmoty, které jsou překryty plachtou. Zpravidla mívá tvar čtverce o rozměrech 12 x 12 m. Samotné zápasiště tvoří kruh o průměru 9 m. Směrem ke středu žíněnky je pak červeně označené 1 m široké pásmo pasivity. Následuje tzv. aktivní zóna o průměru 7 m. Ve středu žíněnky musí být vyznačen kruh o průměru 1 m a šířce 10 cm. Rohy žíněnky umístěné v úhlopříčce proti sobě musí být označeny podle barvy dresu zápasníka tj. červeně a modře.
[editovat] Sbor rozhodčích
Na průběh utkání dohlíží tři rozhodčí. Předseda žíněnky, žíněnkový rozhodčí a bodový rozhodčí. Hlavním úkolem rozhodčích je přidělovat body za chvaty a akce a udělovat napomenutí podle pravidel. Hlavní slovo při sporných situacích má předseda žíněnky, v mimořádných situacích může zasáhnout hlavní rozhodčí turnaje. Předseda žíněnky a bodový rozhodčí pořizují rovněž písemný záznam z každého střetnutí. Tento záznam oba podepisují.
