Zákopová válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zákopová válka je vojenský termín, kterým se označuje nepohyblivá, statická válka. Ve větším rozsahu se objevila za první světové války. Vznikla v důsledku enormního vzrůstu palebné síly zvýhodňujícího zakopaného obránce a absence dostatečně mobilních prostředků, které by s dostatečnou mírou rychlosti, bezpečnosti a úderné síly dokázaly pronikat přes obranné linie na frontě a do týlu protivníka.
Obsah |
[editovat] Příčina vzniku zákopové války
Termín zákopové války přímo souvisí s uvedením kulometu na válečná pole, jelikož nová automatická zbraň zcela změnila poměr sil na bojišti ve prospěch obránců. Jeho palebná převaha založená ve vysoké kadenci, posílená ještě masivním zavedením protipěchotních překážek z ostnatého drátu na bojišti spolu s rozšířením polního telefonu a těžkého dělostřelectva, umožňovala dostatečně vybavené straně rychle postavit na patřičném úseku bojiště velmi silnou palebnou přehradu, což velmi ztížilo pěchotě a jezdectvu pronikat přes zemi nikoho a připravené linie obránců. K jejich proražení bylo zpravidla zapotřebí shromáždit obrovskou početní převahu, popřípadě velmi silnou palebnou podporu a i tak byl úspěch zpravidla vykoupen velkými ztrátami. Pokud si nepřítel mohl dovolit připravit několikanásobně zmnožená obranná postavení a měl k disposici dostatečně silné zálohy, byl úspěch útočníka navíc mizivý, neboť brzy narazil na novou linii, stejně těžko průchozí, jako ta předešlá.
[editovat] Logický vývoj
Obránci, kteří se postavili na odpor postupující armádě, na začátku svedli bitvu o zastavení postupu. Při prvotním zastavení došlo k vybudování prvotních obranných pozic v podobě zákopů, od kterých následně dostalo své pojmenování. Při neschopnosti útočníků prorazit obrannou pozici, se pokusili o obchvat, což opět vedlo k vybudování dalších zákopů na místě, kde se pokusili o průnik. Vlivem nedostatečné mobility měli obránci dostatek času budovat obranné pozice. Útočníkovi vyčerpanému útoky nezbylo než vybudovat síť obranných pozic, čímž vznikl pás zákopů na obou válčících stranách a tím došlo k znehybnění fronty.
[editovat] Důsledky
Zákopová válka se projevuje znehybněním frontové linie, která se táhne na území nikoho mezi dvěma stranami. Každá strana má vybudovaný důmyslný systém zákopů, obraných pevností, protipěchotních překážek, palebných postů a ostnatého drátu. Posun o několik metrů za celé týdny bojů není výjimkou a je vykoupen obrovskými ztrátami na lidských životech. Z pravidla dochází k tomu, že se bojující strany posunují sem a tam v závislosti na podnikaných ofenzívách a protiofenzívách. Oblast válečné linie je velmi silně poškozena, jelikož je vystavena útrapám dlouhých bojů. Ty často nabírají charakter obrovských materiálních a opotřebovacích bitev, kde rozhodující roli hrají zásoby munice a počet vojáků, nebo (v případě, že má útočník štěstí) moment překvapení (kterého však musí být dosaženo na strategické úrovni).
[editovat] Zákopová válka v historii
Zákopová válka je prvek, který se na bojišti poprvé objevuje v I. světové válce, kdy se při postupu německých jednotek do Francie podařilo Francouzům zastavit Němce a zakopat se. Následné pokusy Německa obejít obranné pozice mělo jen za následek prodloužení linie zákopů od kanálu La Manche až po hranice neutrálního Švýcarska. Ani jedna strana neměla na začátku války žádný vhodný prostředek, kterým by se pokusila situaci změnit. Až nástup tanků a bojových plynů ke konci války mělo za následek částečné rozhýbání fronty, nicméně první tanky byly ještě příliš pomalé a neohrabané, aby přinesly skutečně revoluční změnu ve vývoji válčení. Nejznámější bitvy v zákopové válce proběhly patrně u francouzského města Verdun během bitvy o Verdun a na řece Sommě. Ve druhé světové válce už byla zákopová válka vzácná, nicméně i zde se vyskytla, například za zimní války na Karelské šíji, kde nebyly podmínky příliš vhodné pro mobilní válku.
[editovat] Zákopová válka dnes
V dnešní době je zákopová válka většinou již minulostí, jelikož armády většinou disponují prostředky, které umožňují vést mobilní válku. Tanky, letadla a dopravní prostředky pro vojsko umožňují rychle obcházet oblasti se zvýšenou obranou a nechat je vyřadit soustředěním palebné převahy (dělostřelectvo, nálety atd.) či jejich odříznutím od logistického jištění a vyhnout se tak tvrdým bojům o každý zákop.
K zákopové válce tak dochází už jen ve velmi specifických situacích - v těžko průchodném terénu, na neobejitelných úzkých šíjích a v zaostalých zemích.
Hrůzy zákopové války jsou asi nejhorším utrpením, kterým může být voják během bojů vystaven. Většina vojáků, kteří přežili zákopové boje v I. světové válce, si odnesla hluboké trauma do života a nikdy na něj nezapomněli. Utrpení se dostalo i mezi obyčejné lidi prostřednictvím fotografií a knih, které se na dané téma objevily (například kniha Na západní frontě klid).
