Zákon o vyloučení třetího
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zákon o vyloučení třetího (latinsky tertium non datur) je logický princip, který říká, že pro každé tvrzení P platí, že tvrzení P není pravda, nebo že P je pravdivé.
Například pokud P je
- Kaktus je zvíře.
následující disjunkce
- Kaktus je zvíře, nebo kaktus není zvíře.
je pravdivá.
Název zákona popisuje výslednou disjunkci, která zhruba vyjadřuje fakt, že příslušné tvrzení je buď pravdivé, nebo nepravdivé, neexistuje žádná třetí možnost.
Zákon je jedním ze základních axiomů platných v mnoha klasických dvouhodnotových logikách. V některých logických systémech však tento princip neplatí. Příkladem mohou být vícehodnotové logiky (např. fuzzy logika) či intuicionistická logika.
