Volební systémy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Volební systém je konkrétní způsob, jakým se ve volbách určuje obsazení jednotlivých funkcí, jež jsou voleny, na základě hlasů voličů. Zahrnuje jednak samotný způsob jakým volič volí (smí volit), jednak způsob přidělování volených funkcí kandidátům na základě voliči přidělených hlasů.
V dnešních demokraciích jsou dnes vedle tradičních většinových (majoritních) systémů a novějších poměrných (proporčních) systémů rozšířeny systémy smíšené.
Případné nedostatky jednotlivých systémů se často ukazují po volbách (např. „nemožnost“ sestavit koalici), ale i před nimi (volební boj mezi „nepřáteli“). Často věc komplikují i protichůdné požadavky systémů (např. rozpor mezi volebním systémem a systémem zastoupení).
Tak například i po volbách do Poslanecké sněmovny 2006 probíhala jednání o sestavení nové vlády. Byla opět ztížena rozporem požadavků většinového systému pro složení vlády v poměrném volebním systému. Možné řešení těchto opakujících se krizí by bylo zavedení poměrného systému i pro složení vlády (např. Švýcarsko, analogie v ČR: [1]), nebo naopak zavedení většinového volebního systému (např. Velká Británie).
Dalším současným českým rysem při sněmovních volbách je zvýhodňování ve volbách úspěšnějších stran pro přidělování mandátů, dohodnuté „smluvně opozičními“ partnery ODS a ČSSD po volbách v roce 1998. Poměrný systém tak Česku dostal některé rysy většinového systému, což je podle některých kritiků v rozporu s Ústavou ČR (Hlava druhá, Článek 18: „1. Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“ [2]).
Obsah |
[editovat] Většinové volební systémy
- Podrobnější informace naleznete v článku většinový volební systémnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
V rámci volebního obvodu získává vítěz všechny mandáty, které jsou obvodu přiděleny – v drtivé většině jde o jednomandátový volební obvod. Ve vícemandátovém pak vítězí ten určitý počet nejlepších.
[editovat] Výhody a nevýhody
Přehled uváděných výhod a nevýhod většinových systémů:
[editovat] Výhody
- redukuje fragmentaci stran
- pomáhá utvoření bipartismu (tj.dvoustranickému modelu) + bipolaritě
- napomáhá ke vzniku Catch all parties = umírněný neideologický program
- napomáhá k utvoření většinové, akceschopné, stabilní vlády
- vláda tvořena pouze 1 stranou vede k politice reálných slibů
- stabilní, jasně viditelná opozice („stínová vláda“)
- pravidelná alternace
- personalizace volby (kvalitní osobnosti)
- pevná vazba poslance na daný obvod
- jednoduchost
- vylikvidování extrémistických stran
[editovat] Nevýhody
- deformuje volební výsledky (neodpovídá mínění voličů ve volbách)
- zde jeden příklad z voleb do parlamentu Spojeného království v roce 2001 [3], výsledky ve Walesu,
- strana 1: 48.6% hlasů - 85% mandátů (34 ze 40)
- strana 2: 20% hlasů - žádné mandáty
- strana 3: 14,3% hlasů - 10% mandátů (4 ze 40)
- strana 4: 13,7% hlasů - 5% mandátů (2 ze 40)
- zvýhodňuje velké strany
- zde příklad ze stejných voleb [4], výsledky pro celé Spojené království
- Labour Party 40,68% hlasů - 65,5% mandátů
- Conservatives + Liberals dohromady 49,96% hlasů - 33,08% mandátů
- může vyhrát i strana s menším počtem reálných hlasů
- ve Spojeném království poměrně častý jev, na celostátní úrovní naposledy roku 1974 [5], tedy pokud bereme zřetel jen na dvě největší strany, mezi menšími stranami se to stává pravidelně při každých volbách
- viz. také první příklad z Walesu, strana s 20% voliči nedostala ani jediný mandát, strana se 14% dostala 4
- vylučuje minority, diskriminace žen
- vysoké procento propadlých hlasů
- necitlivost vůči výkyvům ve společnosti
- psychologický tlak na voliče (musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu)
- gerrymandering – možná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit kandidáta
- není systémově spojeno s většinovým volebním systémem, je problémem tam, kde má zastupitelsvo pravomoc určovat hranice volebních obvodů, to je případ USA kde některé volební obvody připomínají navžájem propletené chobotnice
- příklad: máme 15 voličů rozdělených na 3 volební obvody po 5 voličích, celkově hlasuje 9 pro stranu A a 6 pro stranu B, původně vyhrává strana A ve všech obvodech poměrem 3:2 , má tedy 3 mandáty, po překreslení hranic obvodů vyhrává strana A v jednom obvodu poměrem 5:0, ve zbývajících dvou strana strana B poměrem 3:2
- ignoruje vzrůst extrémních nálad ve společnosti – když se extrémy prosadí i v něm, je pozdě
[editovat] Poměrné systémy
- Podrobnější informace naleznete v článku poměrný volební systémnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Systém, který mandáty ve volebním obvodě rozděluje v určitém poměru, přičemž tento převod se děje pomocí různých volebních formulí a dělitelů. V poměrném systému neexistují žádné jednomandátové volební obvody, pouze vícemandátové.
[editovat] Výhody a nevýhody
Přehled uváděných výhod a nevýhod poměrných systémů:
[editovat] Výhody
- nedeformuje názor občanů vyslovený ve volbách – více odpovídá názorové struktuře voličů
- nesnadná manipulace s výsledky
- zajišťuje zastoupení menšin
- větší kontrola voličů (u přímých systémů) nebo strany (u stranických systémů) nad poslancem
- není psychologický tlak na voliče
- méně propadlých hlasů
- včas zohlední nové trendy a potřeby společnosti, a tím i zachytí jinak možný růst extrémních nálad ve společnosti
[editovat] Nevýhody
- složitost (pokud chybí zodpovědnost a/nebo přímá kontrola, vazba na voliče)
- napomáhá fragmentaci stran, podporuje vícestranický systém (což ale může být i výhoda tam kde spolupráce a konsens patří ke kompetencím společnosti)
- ve většinových systémech exekutivy vede k utváření koaličních vlád, které navíc vyžadují dlouhá povolební vyjednávání (to ale odpadá u poměrných systémů exekutivy)
- snižuje efektivitu vlád a jejich odpovědnost (pokud chybí zodpovědnost, přímá kontrola, schopnost spolupráce a konsensu)
- nevede k politice reálných slibů (což je ale naopak výhoda, tam kde je možná věcnost v politice)
- brání pravidelné alternaci (což může být i výhoda, tam kde je v popředí věcnost, díky přímé kontrole a zodpovědnosti)
- někdy lze těžce rozlišit opozici (což může být i výhoda tak kde je schopnost dialogu a věcných řešení a jejich vývoje)
- nezáleží na osobní kvalitě kandidáta, ale na jeho stranické příslušnosti (u stranických systémů)
- neexistuje pevná vazba poslance na obvod (pokud chybí přímá volba a zodpovědnost)
[editovat] Smíšené volební systémy
Smíšený („polopoměrný“) volební systém, část mandátů je obsazována na základě většinového volebního systému, část na základě poměrného volebního systému. Občas definičně sporné – proto existuje tato kategorie.
[editovat] Smíšené volební systémy
- paralelní (striktně oddělené)
- systém s určitou kompenzací
[editovat] Sporné
- jednojmenné nepřenosné hlasování
- limitované hlasování
[editovat] Další rozlišení
[editovat] Jednokolové a dvoukolové volební systémy
Volební systém může být jednokolový nebo dvoukolový (ale i vícekolový).
[editovat] Jednokolové volební systémy
- Jednomandátový volební obvod
- kandiduje větší počet kandidátů za různé strany či nezávislí
- volba probíhá pouze v 1 kole
- vítězí kandidát, který dosáhl nejvyššího počtu hlasů ze všech (ne nutně nadpoloviční počet)
- Vícemandátový volební obvod
- velmi zvýhodňuje první nejsilnější stranu, naopak silně znevýhodňuje III. nejsilnější stranu
- umožňuje, aby strana, která nemá absolutní většinu hlasů, obdržela většinu křesel v parlamentu
(např. Velká Británie – dolní komora)
[editovat] Dvoukolové volební systémy
Na rozdíl od jednokolového většinového systému probíhá volba ve dvou kolech.
- První kolo
stejné jako jednokolový VS – jednomandátový obvod, v něm větší počet kandidátů, pro získání mandátu je nutný nadpoloviční počet hlasů pokud ne následuje druhé kolo
- Druhé kolo
různé modely:
- do 2. kola postoupí 2 nejlepší kandidáti vítěz s absolutní většinou
- postupují všichni kandidáti, kteří dosáhli určitý stanovený počet hlasů (minimálně 2 kandidáti)
- tento systém není striktně většinový
[editovat] Strategie voličů a stran
- Strategie voličů
- jednokolový – tlačí voliče ke strategickému hlasování (aby jeho hlas nepropadl)
- dvoukolový – strategické chování až ve 2. kole – při první volbě může volič střílet zcela naslepo, ve 2. kole pak volí toho nejpřijatelnějšího kandidáta
- Strategie politických stran
- před 2. kolem je nutné vyjednávat
- trestá antisystémové strany (často „všichni vs. extrémistická strana“)
- vede ke zklidňování politiky, trestá ideologickou politiku, odměňuje pragmatismus
[editovat] Systém alternativního hlasování
Je velmi málo rozšířený (jen Austrálie, Nauru), podobný jako absolutně většinový systém, pouze jedno kolo prostřednictvím preferenčního hlasování.
[editovat] Systém stranických kandidátek
Systém využívající stranické kandidátní listiny = kandidátky.
[editovat] Přísně vázaná kandidátka
- volič hlasuje pro danou stranickou listinu jako celek, nemá možnost nijak upravovat nebo udělovat preferenční hlasy (např. Španělsko, Portugalsko)
[editovat] Vázané kandidátky s preferenčními hlasy
- buď jeden preferenční hlas (Nizozemí, Dánsko) nebo více (ČR, Řecko, Norsko, Švýcarsko)
- termín „vázaný“ zde v podstatě znamená „závazný“ (patrně vzniklo ne úplně šťastným překladem německého "gebunden")
[editovat] Volná listina
- volič si kandidátku vytváří sám (uděluje preferenční hlasy pro kandidáty i z různých stran)
- maximální volnost – Švýcarsko možnost dopisovat jména do kandidátky či sestavovat vlastní kandidátku
- (možnost) rozdělování svých hlasů různým stranám se nazývá panašování. Dojisté míry je možné i v komunálních volbách v Česku, obvyklé ve Švýcarsku
- (možnost) přidělení víc hlasů jednotlivým kandidátům se nazývá kumulování (kumulace)
[editovat] Jiné ustavovací techniky
Kromě voleb existují i jiné ustavovací techniky:
- rodem (dědictví)
- los
- jmenování
- kooptace
- konkurz
- aklamace (veřejné volby -obvykle zdvižením rukou, veřejný projev souhlasu)
- ustavení z titulu jiné funkce (virilista)
- referendum nebo plebiscit (používá se spíš pro věcná rozhodnutí)
[editovat] Citáty
- Poměrný volební systém a poměrný systém exekutivy
- České volby ... Chtělo by to podívat se jinam ... Vláda, v klidu nová, vlastně skoro ta samá
... pokud bychom ... přenesli tu [švýcarskou] zkušenost a dovednost na naše zvyky, tak bychom ... měli ... vládu se 7 až 9 ministry, no řekněme že s 9.
A sice skoro stejnou, neboť se toho zase až tak moc nezměnilo od těch posledních voleb. Křesla a ministři v celostátní (spolkové) vládě by se jen lehounce změnili, tedy přesně řečeno křeslo jedno, ministr jeden.
Takže by teď 3 ministři byli z ODS, 3 z ČSSD, 1 KSČM, 1 KDU-ČSL, 1 SZ (nově místo US-DEU).
(Nebo nanejvýš 2 KSČM a Zelení by si počkali, protože jsou čerství a KSČM byla kdysi silná. No ale ne, počkejte, vlastně by nebyli žádní komouši, neb ti jsou přece mimo zákon, a tady přece zákony platí, takže by ani k volbám nemohli jít, jen pár by jich bylo, někde na okraji společnosti.) ...
(České volby – Mnoho pokřiku pro nic – Chtělo by to podívat se jinam, Vladimír Rott, 12.6.2006, Britské listy [6])
- Přepočítávání hlasů ve prospěch silnějších stran, podle systému zavedeného na tlak ČSSD a ODS po volbách 1998
- Ten volební systém je nějaký africký. Silný dostane najíst víc a malý nic. Evropská tradice je nechte malinkých příjíti ke mně…
(Jaroslav Hutka, 21.6.2006, fejeton Volby [7])
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
- Volební systémy ve vybraných zemich Evropy (Německo, Francie, Španělsko, Itálie, Nizozemí, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Slovensko), Štěpán Pecháček a Petr Kolář, Parlamentní institut, Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, únor 2000 (formát MS Word: PI-1-125.DOC)
- Wahlen, Wahlrecht und Wahlsysteme, německy (Volby, volební právo a volební systémy)
