Vojtěch Jarník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vojtěch Jarník (22. prosince 1897 v Praze – 22. září 1970 v Praze) patřil mezi největší české matematiky 20. století.

Coby absolvent První české reálky v Ječné ulici v Praze, nastoupil Vojtěch Jarník roku 1915 ke studiu matematiky a fyziky na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1919 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z fyziky a o rok později z matematiky. V roce 1921 následoval doktorát za práci O kořenech funkcí Besselových. Již v době svého studia byl v letech 1919 – 21 asistentem na české technice v Brně u profesora Jana Vojtěcha. Od roku 1921 přešel do Prahy k profesorovi Karlu Petrovi na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. V roce 1925 se na univerzitě habilitoval z matematiky s prací O mřížových bodech v rovině. Během prvních osmi let, od příchodu na univerzitu, studoval téměř tři roky na univerzitě v Göttingenu (1923 – 25, 1927 – 28), kde byl žákem profesora E. Landaua.

V roce 1929 byl Vojtěch Jarník jmenován mimořádným profesorem matematiky na Karlově univerzitě a o šest let později pak řádným profesorem. Na univerzitě působil až do roku 1967, kdy odešel do penze. Po vzniku Československé akademie věd byl v roce 1952 jmenován akademikem a stal se prvním předsedou její matematicko-fyzikální sekce.

Vojtěch Jarník se zajímal o historii matematiky obzvláštní péči věnoval studiu díla Bernarda Bolzana a jinak pracoval zejména v oblasti teorie čísel a matematické analýzy.

Vydal čtyřsvazkovou učebnice matematické analýzy, která se dodnes používá:

• 1. díl - Úvod do integrálního počtu (1938) navazuje na Kösslerův Úvod do počtu diferenciálního.
• 2. díl - Úvod do počtu diferenciálního (1946), později (1948) doplněn o rozšířený Úvod do počtu integrálního.
• Později vyšly další dva svazky.

V letech 1935–50 byl vedoucím redaktorem matematické části Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky.

Jako jeden z mála Čechů patří mezi matematiky s Erdősovým číslem‎ 1.