Thomas Paine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Thomas Paine (29. ledna, 1737 – 8. června 1809) Narozen v Thelfordu v anglickém hrabství Norfolk. Narodil se do doby, kdy byl svět nábožný a pravým trůnem byla kazatelna.

• Byl ovlivněn svým otcem, který byl kvaker (jediná křesťanská sekta, která nepronásledovala mečem - byli to spíše deisté než křesťané, kteří nevěří na Ježíše a bibli považují za mrtvou literaturu)
• Vyrábí šněrovačky a poté se stává úředníkem. Nic až do jeho 36 let nenasvědčovalo, že bude hrát tak významnou roli v boji o pokrok humanity a demokracie.
• Když vidí, že se mu v obchodě nedaří odchází do Londýna, kde se seznamuje s Benjaminem Franklinem, a na jeho doporučující list odjíždí do Ameriky.
• v Americe začíná vydávat Pensylvánský sborník v němž otiskuje články proti otroctví a žádá vydání zákonů proti krutému zacházení s lidmi a zvířaty. Navrhoval rovnoprávnost žen a žádal pro ně hlasovací právo. Žádal o starobní a invalidní pojištění a výchovu dětí na státní útraty.
• jako první navrhoval zřízení mezinárodního soudu k zamezení válek a velkou republiku národů.
• Hlásal, že severoanglického království se musí osvobodit a vydal svou první knihu pamflet Zdravý rozum, všeobecně se o ní soudilo, že ji napsal Franclin, Pain zde na základě rozumu odvrhává tradiční monarchistické tradice a instituce. Tím otvírá možnost pro opodstatnění revolučního chování.

Pain se však nespokojuje jen s řečněním, ale nechává se také jako voják do války zapsat. Když se situace na frontě začala postupně vyhrocovat a mnohých se začalo zmocňovat zoufalství začal vydávat letáky KRISE, jejímž účelem bylo vlít novou odvahu. Washington nařizoval čtení těchto listů povinně před každým vojskem. Po vítězství odchází r. 1788 do Francie pro neshody s Washingtonem, který se po osvobozeneckém boji přiklonil ke straně federalistů a snažil se s nimi zavést do nově vzniklého soustátí oligarchii, místo demokracie.

Ve Francii dobýval Bastillu ve Velké francouzské revoluci a po jejím pádu se vrací do Anglie. Kde napíše knihu Práva člověka (1791-1792), jenž je obhajobou Francouzské revoluce oproti Burkově zpátečnické knize Úvahy a navrhuje reformy pro Anglii které jsou veskrze socialistické. Navrhuje sociální dávky, roční renty pro chudé, státní chudobince a progresivní zdanění ve 24 pásmech. V praxi tak Pain prosazuje:

• vysoký stupeň přerozdělování¨
• zvýhodnění vybraných skupin obyvatelstva

Jedna z jeho myšlenek je, že by soukromí vlastníci půdy měli platit bezzemkům jakousi náhradu za to, že pro sebe užívají půdy, „která ve svém původním nevzdělaném stavu byla a měla vždy zůstati společným vlastnictvím lidstva“. Paine navrhoval, aby každý bezzemek měl nárok od 21. roku života na 15 liber šterlingů, od 50. roku na dalších 10 liber

Tato kniha byla zakázána a veřejně pálena, sám Pain tak tak unikl zatčení a byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství a kdyby se do Anglie vrátil čekal by ho trest smrti. Práva člověka se sala kredem všech pokrokových živlů světa.

• Utíká do Francie kde se Pain stane součástí Girondy, je zvolen do francouzského Národního shromáždění a dokonce zasedá ve Výboru veřejného blaha. Ve chvíli kdy nastane ve Francii jakobínský teror málem skončí pod gilotinou. a odchází do soukromí, kde začíná psát jeho nejznámější dílo Věk rozumu, okamžitě po jeho prvním vydání je odveden do vězení, jelikož vyvolal proti sobě nepřátelství třech mužů Pitta, Robespierra a Washingtona, ti směřovali přímo k jeho usmrcení a jen náhodou se mu podařilo uniknout.
• Jelikož jeho zdraví v době, kdy byl ve vězení na tom nebylo nejlépe hned po uzdravení začíná psát druhý díl Věku rozumu (celkem má 3 díly, poslední se však báli jeho přívrženci vydat a tak se ztratil, patrně byl spálen)
• Věk rozumu je mocný útok na bibli a celé křesťanské zjevení. O to mocnější, že je psát řečí jednoduchou a každému srozumitelnou. Někdo ji přirovnává k Robinsonovi. To bylo pro křesťanství velmi nebezpečné a tak se snažili knihu, zlořečit, jene tím jenom upozornili a upoutali více lidí než odstrašili. Byla to první proti křesťanská kniha v angličtině. Kniha byla pálena a zakazována, přesto vychází dodnes v nákladech, kterých se nedočkala žádná jiná anglická kniha.
• po občanské válce v Americe byl Pain tak populární, že mu stát daroval odměnou za občanské cnosti pozemek v New Yorku v New Rochelle. Věk rozumu mu však vynesl úžasnou nenávist a zlobu, staří přátelé se mu vyhýbali a nakonec mu bylo odepřeno i volební právo. Zemřel v zapomnění 8. července.
• z Painova odkazu vzniklo hnutí chartistů, owenistů, odborářů konečně socialistů.

Thomas Pain byl tedy libertariánský milovník přirozeného rozumu, ale ve společnosti u praktických kroků se stává reformátorským socialistou.

Painovy spisy měly velký vliv na jeho současníky, obzvláště na americké revolucionáře. Byl prohlášen jako předchůdce intelektuála liberála Spojených států, obdivovali ho Abraham Lincoln a Thomas Alva Edison

Díla:

• Africké otroctví v Americe (African Slavery In America), 1775
• Agrarian Justice, 1796
• Americká krize (The American Crisis), 1776-83
• Práva člověka (The Rights Of Man), 1791/92 (2 díly)
• Úvaha o vládě… (Dissertation On Government…), 1786
• Věk rozumu (The Age Of Reason), 1794/95 (2 díly)
• Veřejné blaho (Public Good), 1780
• Zdravý rozum (Common Sense), 1776

Úryvky z knihy Věk rozumu

Lid ani vůbec neví, jak ohavná kniha je to tak zvané Písmo svaté. Vychovali jej od útlého mládí v pověře, že je to nepochybná a svatá pravda, kterou dobrý bůh dal prorokům napsat pro povznesení lidstva. Ve skutečnosti je to kniha plná lží, ohavností a rouhání, neboť se tu o bohu tvrdí, že poroučel páchat příšerné hanebnosti a potom se o kořist dělit s rabijáky a vrahy. ,, A na díl vzatý hospodinu z volů 36 tisíců přišlo sedmdesát dva. A lidí 16 tisíců, z nichž přišlo na díl hospodinu třicet a dvě duše.“ (Numeri 31.)

Z čeho povstalo všechno to strašlivé vraždění celých národů, nevyjímaje ženy a nemluvňata, kterého je bible plna? Z čeho ta krvavá pronásledování, mučení až k smrti, náboženské války jež obracely pevniny v krev a popel? Lži starého zákona byly příčinou jednoho, lži nového zákona příčinou toho druhého.

Poněvadž není nic neobyčejného, otěhotní-li nějaká žena před sňatkem, nemám důvodu, proč bych nevěřil, že byla taková žena jako Marie a muži jako Josef a Ježíš. Pouhá jejich existence je zcela lhostejná. Bojuju jen proti báchorce, jak se podává v novém zákoně a proti blouznivému a divokému náboženství na ní zbudovanému. Báchorka je rouhavá i oplzlá. Vypráví se v ní, že panna byla zasnoubena a nějaký duch ji znásilnil pod zbožným předstíránim. Nicméně se Josef pozdějí s ní oženil a oboval s ní, o čemž svědčí řada Ježíšových bratří. Na první pohled je vidět, že je to nepodařená kopie rozpustilé báje o Jupiterovi a Ledě. Když mi proto vypravují, že jedna žena jménem Marie, počala plod bez obcování s mužem a že jejímu manželovi to potvrdil anděl, mám přece právo tomu nevěřit. Takové tvrzení by vyžadovalo mnohem bezpečnějších důkazů, než je jejich povídání, protože po sobě nezanechali nic psaného. Ono se to jen povídá, že to někomu povídali, zkrátka, je to doslýchání z doslechu a na němž spočívá celé křesťanství.