Teplota vzplanutí
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Teplota vzplanutí je nejnižší teplota, při které se za přesně definovaných podmínek vytvoří nad hladinou hořlavé kapaliny takové množství par, že jejich směs se vzduchem přiblížením plamene vzplane a ihned uhasne. V laboratorních podmínkách se pro stanovení užívá metoda otevřeného kelimku nebo metoda uzavřeného kelímku. Při exaktních měřeních se vztahuje k atmosférickému tlaku 101 325 Pa.
Teplota vzplanutí je kritériem pro zařazení hořlavých látek do tříd nebezpečnosti podle ČSN 65 0201.
| Třída nebezpečnosti | Teplota vzplanutí °C |
|---|---|
| I | do 21 |
| II | nad 21 do 55 |
| III | nad 55 do 100 |
| IV | nad 100 *) |
*) Za hořlaviny jsou považovány kapaliny do teploty vzplanutí 250 °C.
[editovat] Tuhé látky
U tuhých hořlavých látek se určuje teplota vzplanutí FIT (flame ignition temperature), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde působením vnějšího zápalného zdroje k zapálení směsi plynných produktů rozkladu. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá Setchkinova odporová pec.
[editovat] Podívejte se také na
 |
Tento chemický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
