Atmosférický tlak
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Atmosférický tlak je síla, působící v daném místě atmosféry kolmo na jednotkovou plochu. Tato síla je je vyvolána tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny, ve které tlak zjišťujeme, až po horní hranici atmosféry. V meteorologii měříme tlak nejčastěji pomocí rtuťových tlakoměrů, aneroidů a barografů.
V meteorologii se atmosférický tlak vyjadřuje nejčastěji jednotkou hektopascal (hPa). Při použití rtuťových barometrů se stále užívá jednotka torr (milimetr rtuťového sloupce), která se dále přepočítává na hektopascaly.
[editovat] Normální tlak
Tlak vzduchu je závislý na nadmořské výšce, na velikosti tíhového zrychlení, na mocnosti, teplotě a hustotě atmosféry v daném místě. Z důvodu snazšího porovnávání výsledků různých měření barometrického tlaku byl zaveden tzv. normální tlak vzduchu pn (též p0 ), který je definován jako přibližně průměrná hodnota tlaku vzduchu při mořské hladině na 45° s.š. při teplotě 0 °C a tíhovém zrychlení gn = 9,80665 ms-2.