Stalaktit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Odkapávající voda z počátečních zárodků stalaktitů.

Stalaktit (z řeckého slova stalaktos - odkapávat) je sekundární krasový jev, který vyrůstá od stropu jeskyně případně ze šikmé plochy v místech, kde protékají vodní roztoky obohacené rozpuštěnými minerálními složkami.

Jeskyní útvar vzniká srážením rozpuštěného CaCO₃ vlivem změny tlaku a teploty. Postupným odkapáváním vody a následným srážením začíná na stropní části vznikat nejprve vyboulenina, která se začíná prodlužovat a mohutnět. V některých případech se v první fázi vytváří dlouhý tenký krápník, který nazýváme brčko. Vlivem gravitace odkapává stále voda směrem dolů, což určuje rozhodující směr, kterým krápník vzniká.

Odkapávající voda na podlahu jeskyně má stále množství rozpuštěných složek, která se začnou srážet i na podlaze a tak pod stalaktitem začíná z pravidla vznikat další sekundární jeskyní útvar, který nazýváme stalagmit. Při dostatečně dlouhém časovém úseku a stálosti přiváděných roztoků dochází ke spojení stalaktitu a stalagmitu a vzniká útvar, který označujeme jako stalagnát.

Nejdelší známý stalaktit pochází z Gruta Rei do Mato v Brazílii, kde dosahuje délky 20 metrů.

[editovat] Podívejte se

• jeskyně
• kras
• krápník