Soprán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tónový rozsah sopránu

Soprán (z ital. sopra – nahoře), ve středověku a renesanci označován také jako diskant, je nejvyšší ze všech lidských hlasů. Nejčastěji je zpíván ženami nebo dětmi, v dřívějších dobách také kastráty. Mužský hlas může zpívat soprán pouze falzetem.

Rozsah sopránu je přibližně malé a - c³, v některých áriích se objevují i tóny vyšší, např. v Mozartově opeře Kouzelná flétna zpívá Královna noci v árii Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen až tón f⁴.

V průběhu 19. století se ustálilo několik typů sopránů:

• lyrický soprán (např. Čarostřelec: Agáta) – sladký, půvabný hlas podobný subretnímu sopránu, ale více procítěný
• dramatický soprán (Tristan a Isolda: Isolda) – plný a emotivní hlas
• koloraturní soprán (Kouzelná flétna: Královna noci) – lehký hlas, velice pohyblivý zvláště ve vysokých polohách
• subretní soprán (Čarostřelec: Anička) – sladký, lehký hlas, používá se zejména v komediích nebo operetách