Slabá interakce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slabá interakce (někdy též slabá jaderná síla) je jedna ze čtyř základních interakcí. Název slabá se používá neboť je 1013-krát slabší než silná interakce.
[editovat] Vlastnosti
Slabá interakce působí na všechny leptony a kvarky. Je to jediná síla působící na neutrino (působí na ně i gravitační síla, ale tak slabě, že to není v laboratorní praxi možné měřit). Slabá interakce umožňuje leptonům a kvarkům interagovat.
Přestože v Fermiho teorii je slabá interakce popisovaná pomocí čtyř fermionů, dnes víme, že je přenášena bosony W a Z. Neboť jsou velmi těžké, asi 90 GeV/c2, jejich životnost je omezena principem neurčitosti na asi 3×10−25 sekund. I při pohybu rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla je dosah slabé interakce omezen na 10−18 metrů, asi tisícinu poloměru atomových jader.
[editovat] Nobelovy ceny v oblasti
V roce 1957 získali Chen Ning Yang a Tsung-Dao Lee Nobelovu cenu za fyziku, poté co vyvrátili nutnost zachování parity při slabé interakci.
Standardní model částicové fyziky popisuje elektromagnetickou a slabou sílu jako dvě složky elektroslabé interakce. Za tuto teorii dostali Sheldon Glashow, Abdus Salam a Steven Weinberg Nobelovu cenu za fyziku v roce 1979.
V roce 1984 dostali Nobelovu cenu Carlo Rubbia a Simon van der Meer za práci v CERN vedoucí k objevu bosonů W a Z.
[editovat] Podívej se též na
- SU(3)×SU(2)×U(1).
- Základní interakce
- Elementární částice