Rychlé šípy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rychlé šípy je název fiktivního klubu pěti hochů, jimiž byl Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Jejich autorem je Jaroslav Foglar. Rychlé šípy jsou v ČR všeobecně známé prakticky každému. Jméno Mirek Dušín se dokonce stalo příslovečným.
Rychlé šípy původně vycházely jako komiks (kreslený seriál) od roku 1938 do roku 1989 s vynucenými přestávkami v období komunismu. Zatímco autorem textu byl vždy Jaroslav Foglar, kreslířem první série byl Jan Fischer, druhou sérii (období kolem Pražského jara) kreslil Marko Čermák. První série vycházela v časopisech Mladý Hlasatel a Vpřed. Souborné knižní vydání seriálu vyšlo roku 1998 v nakladatesltví Olympia.
Rychlé šípy jsou hlavními postavami trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu (1941), Stínadla se bouří (1947), a Tajemství Velkého Vonta (1986 české vydání v Německu, v ČR až 1990). Záhada hlavolamu byla zfilmována v roce 1993 – režie: Petr Kotek a stala také se námětem TV seriálu z roku 1969 – režie Hynek Bočan. Známými rekvizitami z ní jsou záhadný hlavolam Ježek v kleci, Tleskačovo létající kolo, tajemný Em, temné uličky Stínadel a bezeslovná píseň Vontů.
Obsah |
[editovat] Rekapitulace prvních vydání Rychlých šípů
Obrázkový seriál (komiks) Rychlé šípy má celkem 316 pokračování, která vycházela takto:
- 1938-1941 Mladý hlasatel, 113 pokračování
- 1946 Junák, 4 pokračování
- 1946-1948 Vpřed, 103 pokračování
- 1968 Skaut-Junák, 1 pokračování
- 1970-1971 časopis Rychlé šípy, 87 pokračování
- 1986 publikace Píseň úplňku, 7 pokračování
- 1989 noviny Mladá fronta, 1 pokračování
[editovat] Úryvek ze Záhady hlavolamu
„Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece jejím nejširším otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece. Pak otočíme za vyčnívající osten ježkem, až na jeho protilehlé straně dostaneme do kolmé polohy nad sebou dva jiné ostny, nejdelší po tom, který už vyčnívá vpředu.
Popostrčíme předním ostnem ježka tak, aby jeho dva kolmo nad sebou nacházející se ostny pronikly protilehlým otvorem co nejvíce ven. Potom za přední osten sklápíme celý hlavolam jakoby dolů, až jak zadní dva vyčnívající ostny dovolí, a poněkud doleva. Tím ježek dostane v kleci takovou figuru, že všechny jeho ostatní ostny, které jinak překážejí jeho vyklouznutí ven, zmizí z jiných otvorů klece v jejím vnitřku a zaujmou příznivou polohu k nejširšímu otvoru. A pak stačí už jen ježkem kroutit za nejdelší vyčnívající ostny z klece, až je venku úplně. A nazpět se dostává způsobem přesně opačným. To už je snadné!“
„U všech plantážníků!“ přerušil čtoucího Mirka Rychlonožka. „Snadné to tedy zrovna asi nebylo - ale vždyť my vlastně - podle toho tady - umíme hlavolam otvírat! Kdybychom postupovali od slova ke slovu, jak je to tu psané, musel by přece ježek z klece vyjít!“
„Vypadá to tak,“ pravil užaslý Mirek. „Známe návod, po kterém marně prahly celé generace Stínadel! Ale je tady o tom ještě něco - poslouchejte!“ Sklonil se opět k zašlému deníku a četl: „A pak, když už je ježek venku, dá se rozšroubovat krásně. A uvnitř je všechno - všechno! Již jdu ale spát, dobrou noc. Ještě si jen uklidím potmě tento deník. Ten nenajde nikdo! Kdyby našel, byla by to moje smrt!“
„Pro pět ran do hlavy,“ vyjekl zoufale Rychlonožka, „co všechno, co bylo v ježku všechno?“
[editovat] Členové klubu
- Mirek Dušín
- Jarka Metelka
- Jindra Hojer
- Rychlonožka
- Červenáček
[editovat] Foglarovi pokračovatelé
Rychlé šípy je téma tak populární, že se po Foglarově smrti našli další autoři, kteří v příbězích slavného klubu pokračovali. Za všechny jmenujme alespoň knihu Jaroslava Velínského Poslední tajemství Jana T. (2003), která bezprostředně navazuje na Tajemství velkého Vonta a snaží se objasnit zbylé záhady ze Stínadel
