Ratihabice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ratihabice znamená dodatečné schválení právního úkonu. V případě, že je ratihabice vyžadována, má právní akt který ratihabici vyžaduje nějakým způsobem omezenou platnost. Většinou se jedná o omezení časové, tedy pojetí typu, pokud do nějaké události nebude takový úkon potvrzen, je neplatný. Plnou platnost zpravidla získává právě tímto dodatečným schválením.
K ratihabici může být několik důvodů. Základním důvodem tzv. překročení pravomoci, tj stav, kdy někdo jedná něčím jménem, ale překračuje svoji pravomoc. Takové jednání musí být schváleno zpětně, pokud se tak stane je právním úkonem vázán ten, kdo tento úkon schválil. Zavázán je pak nikoli od okamžiku schválení, ale od okamžiku jednání. Takový způsob je možný nejen v případě, kdy jednající osoba překročí plnou moc, ale i v případě, že jednala bez jakéhokoli oprávnění jednat. Pokud k ratihabici nedojde, je osoba, která takto jednala zodpovědná za toto jednání a druhá strana na ni může vymáhat vzniklé škody. Forma schválení není předepsána, ale je vhodné zvolit písemnou formu.
Druhým důvodem může být, že ratihabici nařizuje zákon, v českém právu se s tímto setkáme v Ústavě, kdy je u Zákonných opatření Senátu přímo vyžadována. K tomuto vyžádání dochází, protože tato senátní opatření, lze přijímat pouze při neexistenci Poslanecké sněmovny, která pak takové opatření zpětně schválí, nebo ne. Pokud ke schválení nedojde, přestává toto nařízení platit dnem vyhlášení neplatnosti. V takovýchto situacích je ještě možno volit variantu, kdy speciální opatření přestává platit dnem neschválení. V těchto případech je dána forma schválení, ale opatření, zákon, atp. vyžadující tento úkon má v období od přijetí do neschválení plnou platnost. Neschválením v takovémto případě, není automaticky zpochybněna předchozí platnost.
