Petr z Aspeltu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr z Aspeltu (asi 1250–1320) byl rádcem a diplomatem, dvorním kancléřem Václava II., biskupem Basilejským (dříve dvorním lékařem a kaplanem při dvoru římského krále Rudolfa Habsburského). Roku 1296 se stává prvním proboštem kolegiálního chrámu sv. Petra v Brně, počátkem roku 1297 jmenován nejvyšším dvorním kancléřem (protonotářem). Korunoval Jana Lucemburského a pomohl mu urovnat konflikty s českou šlechtou. Arcibiskupem se stává roku 1306, účastnil se jednání s římským králem Jindřichem VII. Vedl v Německu na synodě v Mohuči Templářský řád.