Parkour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Další významy jsou uvedeny v článku Parkurové skákání.

Traceur (příznivec parkouru) překonává překážku.

Parkour (někdy též Le Parkour) je umění ladností pohybu překonat jakoukoli překážku ať přírodní či uměle vytvořenou, například v městském prostředí. Překážky je možné obíhat, přelézat, přeskakovat, šplhat na ně, i další komplikovanější techniky. Hlavním myšlenkou této disciplíny je, že každá překážka se dá překonat pomocí neustálého pohybu vpřed. Cílem cvičení je přizpůsobit svůj pohyb dané situaci, aby bylo možné překonat jakoukoli překážku.

Parkour lze chápat jako extrémní sport, jako jistou formu bojového umění, někteří jej připodobňují k tanci. Každopádně jde o formu zábavy.

Zakladatelé parkouru jsou David Belle a Sebastien Foucan, kteři také vymysleli tento název. Ti se ve francouzském ghetu jako děti bavili hrou na nindži. Někteří připisují proslavení parkouru hongkongskému herci Jackiemu Chanovi, který v akčních filmech využíval v bláznivých honičkách rozličné prvky urbanistické zástavby i průmyslového prostředí.

[editovat] Historie FRPK

Vznik parkouru a jeho podstaty není znám. Sebastien Foucan říká v Jump London: “Free running vždycky existoval, vždycky byl tady, jde o to, že ho nikdo nepojmenoval, nezařadil.” Ihned podává srovnání s prehistorickým mužem – “lov, chytání, nebo pohyb po okolí, při tom všem praktikovali freerun.”

Nicméně původ rozpoznatelného parkouru leží v dětských hrách zakladatelů tohoto umění. Vyrůstajíce v pařížském předměstí, Lisses, zakladatel (David Belle) a jeho přátelé mohli běhat a skákat kolem a hrát si na ninjy na školních střechách.

“Od té doby jsme se rozvíjeli,” říká Sebastien v Jump London, “A opravdu celé město tam bylo pro nás, pro free running. Musíte se dívat kolem a myslet jako dítě.” To, jak popisuje, je “vize parkouru.”

Parkour nebyl výhradně samostatně se vyvíjející disciplínou; inspirace vycházela z různých zdrojů, v neposlední řadě z ‘Natural Method of Physical Culture’ (“Přírozená metoda tělesné kultury”) vyvinuté Georgem Hébertem v počátcích 20. století. David Belle byl do ní uveden svým otcem, vietnamským vojákem, který ji praktikoval. Slovo parkour pochází z “parcours du combatant”, fráze, popisující “cvičiště s překážkami” Hérbertovy metody.

Podle Sebastiana, začaly “velké skoky” kolem patnácti let. Pohyby těch nejsnaživějších se rychle zlepšovaly, skoky z domu na dům a seskoky z více než patra se staly krmivem pro media, často zanechávajíce lidi s předpojatým názorem na to, co je parkour. Pohyb po zemi je stejně důležitý jako po střechách, mnoho free runnerů by mohlo říct víc.

Cesta parkouru z pařížských předměstí k současnému stavu nejslibnějšího sportu posledních let zaznamenala rozdělení zakladatelů. Tvůrci parkouru začínali ve skupině jménem Yamakasi, později se však rozdělili kvůli neshodám. Název “Yamakasi” vychází ze zairijského slova, znamenajícího 'silná duše, silné tělo, silný člověk'.

V roce 2001 francouzský tvůrce filmů Luc Besson vytvořil film Yamakasi - Les samourai des temps modernes, který předvedl členy původního Yamakasi. Film vypráví fiktivní příběh skupiny mladých zločinců, kteří využívají parkourového umění k úniku před dopadením, zatímco kradou peníze na zdravotní péči pro dítě, které se zranilo při kopírování parkourových prvků.

Britská společnost se poprvé dozvěděla o parkouru ve velkém měřítku díky BBC reklamě Rush Hour. Ta ukazuje Davida Bella, jak skáče přes londýnské střechy z jeho kanceláře domů, aby stihl svůj oblíbený pořad na BBC. Dalo to vzniknout spoustě debat především mezi těmi, kteří zjistili, že nebyly použity ani speciální efekty ani dráty či lanka.

Největší nárust zájmu o parkour přišel s dokumentem Jump London, který vysvětloval pozadí parkouru a vyvrcholil při předvádění parkouru Sebastianem Foucanem a dvěma dalšími francouzskými traceury na známých místech v Londýně - HMS Belfast, Shakespeare’s Globe Theatre, Somerset House či Tate gallery a mnoho dalších. Za povšimnutí stojí to, že David Belle nebyl v pořadu uveden navzdory tomu, že je označován za nejdůležitějšího tvůrce parkouru. Belle přinesl základní myšlenky le parkouru do předměstí Lisses a byl tím, kdo přivedl Sebastiena Foucana a další k myšlence tohoto pohybu.

[editovat] Parkour v televizi

První skutečné uvedení parkouru ve světě bylo natočení upoutávky na britský pořad Rush Hour, ve které hrál David Belle úředníka, který namísto chodníků, přechodů, a hromadné dopravy spěchá po střechách domů do svého bytu, aby stihl svůj oblíbený pořad v televizi.

Z tohoto pořadu koluje Internetový mem pod názvem Street climb, obsahující záběry z tréninku i natáčení upoutávky pro Rush Hour (účinkují David Belle a Ciryl Raffaelli), s velmi známým mnohametrovým skokem z jedné střechy na střechu protějšího domu.

Poté byly natočeny pořady Jump London a Jump Britain, kde jsou různé překonávány pamětihodnosti jako Buckinghamský palác či Stadion Milénia přímo před zraky náhodných kolemjdoucích diváků.

[editovat] Parkour ve filmu

Parkour se objevil i v hraných filmech.

Film Yamakasi je o skupince výrostků v pařížském ghetu, kteří shánějí finance na operaci mladého chlapce, který měl srdeční záchvat, když je napodoboval.

Nový film Okrsek 13 zobrazuje Pařížské gheto budoucnosti, kde neplatí žádné zákony. Herec David Belle uniká svými rychlými akcemi skupince pronásledovatelů.