Ontogenetický vývoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vývoj jedince (též ontogeneze - řec. ον, on = jedinec a γέννηση, jénnissi = původ anebo morfogeneze - řec. μορφογενετική = původ tvaru) popisuje původ a vývoj jedince (organizmu) od oplodnění vajíčka po jeho dospělou formu. Ontogeneze spolu s fylogenezí náleží do evoluční biologie.

Teorie, že ontogeneze rekapituluje fylogenezi, to znamená, že vývoj jedince přesně zrcadlí vývoj druhu, je dnes již prekonaná. Faktem však stále zůstává, že mezi ontogenezí a fylogenezí existují vzájemné vztahy, které vysvětluje evoluční teorie.

Ontogeneze je proces, kterým prochází jedinec od splynutí pohlavních buněk až po dospělost. U jednotlivých druhů živých organizmů je tento proces velmi rozdílný.

[editovat] Ontogeneze živočichů

A - samičí pohlavní buňka (vajíčko), B - oplodnění; 1 - vnitřní membrána, 2 - vnější membrána, 3 - jádro, 4 - pólové tělíska, 5 - samčí pohlavní buňka (spermie).

Blastulace. 1 - morula, 2 - blastula.

Gastrulace. 1 - blastula, 2 - gastrula; žlutá - ektoderm, červená - entoderm.

Vývoj jedince u živočichů začína oplodněním vajíčka, pričemž splýva zralá samčí pohlavní buňka (spermie) se zralou samičí pohlavní buňkou (vajíčkem - oocytem). Za normálních okolností se v každé buňce těla (samozřejmě keomě pohlavních buněk), nacházejí chromozomy v párech. K dělení takovýchto buněk dochází spůsobem nazývaným mitóza. Pohlavní buňky obsahují jeden chromozóm z každého páru (haploidní sada) a vznikají způsobem dělení nazývaným meióza. Splynutím pohlavních buněk (a jejich jader) je v oplodněném vajíčku obnovená výbava jádra s dvojicemi chromozomů (diploidní sada).

Oplodněné vajíčko se rychle dělí mitózami. Mezi dceřinými buňkami na povrchu vajíčka zůstávají charakteristické rýhy. Dělení oplodněného vajíčka sa proto jinak také nazýva rýhování. Vývoj ryhujícího se vajíčka je možné popsat na příkladě obojživelníků. Po několika rýhovacích dělení vzniká zhluk buněk, morula. Dalším dělením se morula mění na jednovrstvý dutý kulovitý útvar, blastulu. Jednovrstvová blastula sa dále procesem zvaným gastrulace mění na dvojvrstvý zárodek, gastrulu. Vrstvami gastruly jsou vnější zárodeční list - ektoderm a vntřní zárodoční list - entoderm. Nejjednodušší gastrulace probíhá vchlípením části buněk blastuly, invaginací. Vznikne dvouvrstvový útvar s malým otvorom jako pozůstatkem vchlípení. Tento otvor se nazývá blastoporus. Vzniklá dutina gastruly sa nazýva prvostřevo - archenteron.

Po gastrulaci, kterou vznikly ektoderm a entoderm, se vyvíjí třetí zárodočný list - mezoderm. Nejjednodušší spůsob jeho vzniku pozorujeme u obojživelníků. Buňky, které byli původně součástí povrchové vrstvy gastruly se nahromadí v oblasti blastoporu. Odtud se vsouvají mezi ektoderm a entoderm do oblasi budoucí zádové části zárodku. V střední čáře tohoto vsouvajícího se útvaru vzniká materiál budoucí struny hřbetní, lat. chorda dorsalis. Buňky po jejích stranách tvoří vlastní mezoderm. Celý útvar sa někdy nazýva chordomezodermální materiál.

Struna hřbetní je u obojživelníků trvalým orgánem. U obratlovců se síce vyvíjí, ale jako celek se udrží jen dočasně po dobu embryonálního vývoje.

Mezoderm vytváří po vstupu mezi ektoderm a entoderm dvě hlavní oblasti. Podél hřbetní struny se člení na jednotlivé úseky nazývané segmenty - somity. Dále od chordy se toto členění vytrácí a mezoderm se štěpí na listy. Jeden z nich se přikládá k ektodermu a nazýva sa somatopleura, druhý k entodermu a nazýva sa splanchnopleura. Mezi nimi se nachází dutina, nazývaná coelom anebo célomová dutina.