Obrněný transportér
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obrněný transportér („OT“) je obrněné vozidlo, jehož primárním cílem přeprava pěchoty (a to i přímo v bojové zóně), případně pak i boj s pěchotou a lehce obrněnými cíli nepřítele. V případě moderních OT dokonce i boj s obrněnou technikou nepřítele pomocí AT (protitankových) raket či AA raket (země-vzduch).
Rozkvět OT souvisí s 2. světovou válkou, Wehrmachtem a jeho strategií Blitzkriegu - bleskové války. Zatímco obrněné klíny tankových jednotek mají prorazit frontu rozhodnými údery, pěchota musí být mobilní, aby obsazovala dobytá postavení. Stejně tak i pro její lepší ochranu je ideální její přeprava OT. Navíc, palubní zbraně - zprvu kulomety a kanóny včetně vyšších ráží, později i raketomety - jsou vysoce účinnými nástroji boje s jednotkami protivníka.
OT dnešní doby je středně pancéřovaný, vícekolový či pásový vůz s rozličnou výbavou - ať již bojovou, velitelskou, radiokomunikační či protichemickou apod. Musí odolat střelbě z kulometů a maximálně chránit posádku před účinky AT raket a AP (protipancéřových) střel protivníka, ačkoliv vzhledem k jeho určení a také provozním nárokům není použití silnějšího pancíře či speciálních technologií možné. Střeliště zbraní OT jsou obvykle obvládána dálkově pro lepší ochranu posádky, pouze rakety je nutno nabíjet ručně.
OT je levnou, výkonnou a účinnou zbraní, která v moderním válečnictví dávno překonala těžké a drahé tanky.
