Louis Wirth
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Louis Wirth (28. srpna 1897 – 10. května 1952) byl americký sociolog německého původu, člen tzv. Chicagské školy. Mezi jeho odborné zájmy patřil mj. městský způsob života, chování minoritních společenských skupin nebo masmédia.
[editovat] Život
Louis Wirth se narodil roku 1897 v malé německé vesnici Gemuden jako jedno ze sedmi dětí Rosalie Lorigové a Josepha Wirtha. Louisův strýc se již dříve přestěhoval do Spojených států amerických a při jeho návštěvě Evropy v roce 1911 rodina usoudila, že Spojené státy pro mladého Louise skýtají více příležitostí. Wirthovi nejprve žili v Omaze (stát Nebraska), načež byl Louis přijat ke studiu na univerzitě v Chicagu. Jeho doktorská práce byla publikována v roce 1925 pod názvem Ghetto. Od roku 1931 profesionálně působil na Chicagské univerzitě pod vedením Roberta E. Parka. V roce 1947 byl zvolen do čela Americké sociologické společnosti (později Americká sociologická asociace). Louis Wirth zemřel zcela náhle a neočekávaně na jaře 1952 během přednášky v Buffalu, kterou vedl.
[editovat] Dílo
Svou koncepci městského člověka Wirth poprvé představil v eseji Urbanism as a Way of Life, publikované roku 1938 v American Journal of Sociology. V mnohém vycházel z díla Georga Simmela, ale narozdíl od něj se opíral o velké množství empirických faktů. Wirth město pro sociologické účely definoval jako „relativně velké, husté a trvalé uskupení nestejnorodých individuí“. Na základě této definice (faktů velkého množství lidí, hustoty osídlení a heterogenity obyvatelstva) pak vytvořil charakteristiku městského člověka, v níž zdůraznil především následující rysy:
- přelétavost, neosobnost a chladná racionalizace lidských vztahů; lidé vstupují do interakcí většinou jen za určitým konkrétním cílem,
- což spolu s vysokou mobilitou lidí ve městech vede k oslabení vzájemného pouta mezi lidmi ve srovnání s venkovem;
- sociální role jedince jsou izolované a často i protichůdného charakteru;
- soutěživost převažuje nad kooperací; jedinec vykořisťuje druhé ve svůj prospěch.
Současné působení těchto prvků je podle Wirtha příčinou městské anonymity, apatie, bezohlednosti a nezájmu o osud ostatních (nezřídka i svůj vlastní), což tvoří podhoubí pro šíření zločinného chování, nárůst počtu sebevražd, rozvrat rodiny a další sociálně-patologické jevy. Wirth zároveň poukazoval na to, že mnohé z charakteristik městského člověka se dají generalizovat a že urbanismus je převažujícím životním stylem v celé moderní společnosti.
Wirthova teorie vyvolala výraznou vlnu pozitivního i negativního ohlasu. Je sice pravda, že některé každodenní aktivity městského člověka mají výrazně neosobní povahu a formy interakce zrozené ve městech se do určité míry staly obecně platnými pro moderní společnost, ale již od 60. let mezi sociology spíše převažuje názor, že městská „anonymita a odlidštěnost mezilidských vztahů“ není zdaleka tak děsivá, jak se Wirth domníval. Představa o anonymním a osamoceně žijícím městském individuu je dnes již překonaná a je zřejmé, že na chování člověka působí mnohem více různých proměnných, než jen samotný fakt života ve městě.
