Jean de La Fontaine
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean de La Fontaine, francouzký bajkař, se narodil 8. června 1621 v Château-Thierry a zemřel 13. dubna 1695 v Paříži.
Mladý Jean studoval na koleji v Château-Thierry, kde se skvěle naučil latinu, ale, ať už tomu bylo z nedbalosti nebo z lenivosti, poněkud opomínal řečtinu. Později litoval, protože veškeré staré texty musel číst pouze v latinském překladu.
V roce 1641 se přemísťuje do pařížského kláštera v ulici St Honoré, kde se věnuje motlitbám a Bohu. Mnišský život jej ale neuspokojuje o nic víc než předchozí studia. Oceňuje pouze posvátné ticho, které mu umožňuje naplno se věnovat četbě, svému nejoblíbenějšímu koníčku. Bohužel Jeanova oblíbená četba nemohla imponovat jeho představeným, neboť nevychvalovala Boha. V klášteře proto stráví pouhých osmnáct měsíců a pak jej opouští.
Znova se vrací ke studiím práv a v roce 1649 získává v Paříži titul.
V průběhu studií se musí podrobit vůli svého otce a v roce 1647 si bere za ženu Marie Héricart, tehdy pouze čtrnáctiletou. Vzhledem k okolnostem toto manželství nikdy nebylo štastné. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se jim narodil syn Charles (1653). La Fontaine nikdy nebyl ani dobrý manžel, ani dobrý otec.
V roce 1652 La Fontaine přejímá práci svého otce a stává se správcem vod a lesů v Château-Thierry. Úsilí a snaha mu vydržely až do roku 1672, kdy se vzdává tohoto těžkého úkolu.
Práce mu ale poskytovala dostatek volného času, aby se mohl věnovat setkání v Paříži s přáteli. Volno tráví ve společnosti Maucroixe, přítele z dětství, Furetièra, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sablièra.
Zde se projevuje jeho náklonnost k poezii a začíná se věnovat četbě Malherba. Obdivuje také Rabelaise a Boccacia.
V tomto období vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Věnoval mu asi třicet básní svého díla. La Fontaine ůstává věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV.
V roce 1684 je La Fontaine zvolen do Francouzské akademie (Académie française) a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Své nové práci se věnuje excelentně a nevynechá ani jedno setkání akademiků. Ve svém díle Querelle des Anciens et des Modernes se jednoznačně staví na stranu konzervativních akademiků, kteří vášnivě chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu.
[editovat] Dílo
- 1654 Eunuque a překlad divadelní hry od Térence
- 1658 Dopis abatyši z Mouzon - Adonis
- 1659 Le Songe de Vaux
- 1659 až 1661 píše 26 básní, které věnuje Fouquetovi
- 1660 Les Rieurs du Beau Richard
- 1661 Pravděpodobně začíná psát Bajky
- 1662 Elegie údolním nymfám - Óda na krále (Elégie aux Nymphes de Vaux - Ode au Roi)
- 1664 Objevují se první dvě bajky
- 1665 Povídky a novely ve verších
- 1666 Povídky a novely ve verších (druhá část)
- 1668 Vybrané bajky vydány ve verších
- 1671 Povídky a novely ve verších (třetí část)
- 1674 Daphné - Nové povídky
- 1675 Florenčan (Le Florentin)
- 1678-1679 Vydání druhé sbírky Bajek (knihy VII až XI)
- 1683 Rendez-vous (ztracená divadelní hra)
- 1684 Rozprava s Madame de la Sablière - Liška, vlk a kůň
- 1685 Vydává 11 bajek a 5 nových povídek
- 1690 Odyseovi druzi (Les Compagnons d'Ulysse)
- 1693 Bajky, kniha XII
 |
Podobné články obsahuje: |
