Jan Radecký z Radče
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče (2. listopad 1766 třebnický zámek – 5. leden 1858 Milán) byl český šlechtic a rakouský maršál (od 1836), považovaný za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století.
Narodil se jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechinie z Lažan. V roce 1785 se stal kadetem rakouské armády, jeho kariéra nabrala prudký vzestup v bojích proti francouzské revoluci a posléze v napoleonských válkách. V roce 1801 se stal rytířem Řádu Marie Terezie. Vyznamenal se v bitvě u Wagramu, pročež se stal komandérem Řádu Marie Terezie. V letech 1809–1812 byl náčelníkem generálního štábu rakouských vojsk a dohlížel na reorganizaci rakouské armády. Rezignoval poté, kdy byla velká část jeho návrhů reformy zamítnuta jako příliš nákladná.
V roce 1813 jej generalissimus rakouských vojsk kníže Karel Filip Schwarzenberg jmenoval náčelníkem svého štábu, kteroužto hodnost si podržel během celého tažení proti Napoleonovi. Byl autorem spojeneckých plánů bitvy u Lipska. Po protinapoleonském tažení vystřídal různé funkce, ale prosazováním u ostatních velitelů nepopulárních vojenských reforem si udělal mnoho nepřátel, kteří jej nakonec roku 1829 na čas odklidili na post velitele olomoucké pevnosti. V letech 1829-1831 přebýval v Olomouci a sídlil tam v Edelmannově paláci (od r. 1892 zde má pamětní desku) na Horním náměstí, zlepšil sanitární podmínky města, vysušoval okolní mokřady a vysazoval stromy (anglicky: ??? orchard promenade). V roce 1831 byl jmenován velitelem rakouských vojsk na Apeninském poloostrově a provedl jejich rozsáhlou reorganizaci. Během roku 1848 musel pro nedostatek mužů vyklidit většinu rakouských území v Itálii, udržel však proti značné přesile nepřítele pevnost Veronu. Když pak konečně dostal posily, porazil podstatně početnější spojená vojska italských revolucionářů a sardinského království v bitvách u Custozzy a Novarry, což vedlo k rezignaci sardinského krále Karla Alberta. Na počest těchto jeho vítězství složil (roku 1848) rakouský skladatel Johann Strauss slavný Radeckého marš. V roce 1850 byl v souvislosti s napětím mezi Pruskem a Rakouskem poslán v čele dvou armádních sborů o síle asi 14 000 vojáků do Olomouce a tato manifestace síly nakonec významně přispěla k uzavření tzv. „olomouckých punktací“. V letech 1850 – 1856 byl Radecký generálním guvernérem lombardsko-benátského království a velitelem II. armády. Aktivní vojenskou kariéru ukončil po 72 letech, po odchodu do důchodu rychle chátral na těle a na duchu.
Jeho manželkou byla Franziska hraběnka von Strassoldo-Graffenberg (1779 – 1854), se kterou měl pět synů a tři dcery.
[editovat] Současnost
Město Olomouc od r. 2002 pořádá na začátku září na počest maršála Radeckého každoročně „Oslavy maršála Radeckého“.
Pomník Maršála Radeckého (foto pomníku, detail pomníku) od autorů bratří Maxů (Josef Max a ? Max), který stával do r. 1919 na Malostranském náměstí v Praze, je dnes v Lapidáriu Národního muzea [1].
[editovat] Další literatura
- Herre, Franz, 1997, Radecký: nejoblíbenější polní maršálek rakouské armády a jeho pohnutá doba, Bonus A, Brno, 239 pp., ISBN 80-85914-78-6
- Havel, Petr & Romaňák, Andrej, 2000, Maršál Radecký. Vojevůdce pěti císařů. Paseka, 363 pp., ISBN 80-7185-297-X.
- Seznam knih o Radeckém v městské knihovně v Praze
