Hudební nástroj
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hudební nástroj je zařízení (nástroj) k vydávání tónů a zvuků používaných v hudbě. Téměř vše, co vydává zvuk, může být použito jako hudební nástroj.
Jedním ze způsobů klasifikace hudebních nástrojů je Hornbostelova a Sachsova systematika hudebních nástrojů. Tato systematika byla navržena zejména pro folkloristické potřeby a zahrnuje tak i skupiny nástrojů, které již nejsou běžně používány nebo které nejsou vlastní euroamerické kultuře. Současná, původně evropská systematizace nástrojů vychází z dělení do základních pěti skupin podle
- principu vytváření zvuku nástroje
- způsobu hry a
- materiálu, ze kterého jsou vyrobeny
Obsah |
[editovat] 1. Samozvučné - idiofony
U samozvučných nástrojů vzniká tón chvěním celého nástroje nebo jeho jednotlivých součástí. Patří mezi ně nejrůznější typy zvonů, gong, xylofon, vibrafon, triangl, kastaněty, kabasa apod.
[editovat] 2. Blanozvučné - membranofony
U nástrojů tohoto typu se tóny tvoří rozechvěním blány (vyrobené nejčastěji ze zvířecí kůže nebo z plastů). Takovými jsou nejrůznější typy bubnů a bubínků, tympány, tamburína, darbuka, tabla atd.
[editovat] 3. Strunné - chordofony
Zde se tón vytváří rozechvěním struny, která je napjata mezi dvěma pevnými body. Podle toho, čím se strunné nástroje rozechvívají, dělíme je na
- smyčcové (housle, viola, violoncello, kontrabas, apod.)
- kolové (niněra),
- drnkací s hmatníkem (loutna, kytara, citera, mandolína, balalajka, banjo, saz a mnoho dalších nástrojů nejrůznějších etnik na stejném principu)
- drnkací bez hmatníku (harfa),
- klávesové (klavír, pianino, cembalo)
- úderné (cimbál)
[editovat] 4. Dechové - aerofony
U těchto nástrojů vzniká tón
- nárazem výdechu na hranu otvoru (flétna, pikola)
- rozechvěním plátku nebo jednoduchého jazýčku (klarinet, saxofon),
- rozechvěním plátku či dvojitého jazýčku (hoboj, anglický roh, fagot)
- rozechvěním vzduchu přímo rty, na něž se nasazuje nátrubek (lesní roh, trubka, pozoun, tuba, eufonium) - tyto nástroje se nazývají žesťové
K dechovým nástrojům řadíme též
- nástroje vícehlasé bez klaviatury (foukací harmonika, Panova flétna) a
- vícehlasé s klaviaturou a měchem, kde vzduch není do nástroje vháněn lidským dechem (varhany, harmonium, akordeon)
[editovat] 5. Elektrické - elektrofony
Tyto nástroje vznikly až v průběhu 20. století. Společným znakem všech je přeměna elektrických kmitů v kmity akustické (zvukové). Elektrické kmity lze generovat např. různými elektronickými oscilátory, které mohu být elektronkové, tranzistorové, doutnavkové a další. Lze použít i kenerátory fotoelektrické, elektrostatické, magneto-elektrické a pod. Pomocí mikrofonu nebo snímače lze na elektrické kmity převést i kmity mechanické. Po zpracování elektrického signálu frekvenčními filtry a dalšími obvody a zesílení zesilovači je elektrická energie přeměněna v akustickou a ta je vyzářena do prostoru pomocí reproduktorů. Podle vzniku tónu se elektrofony dělí na:
- mechanicko-elektrické (elektrofonické) - jsou vybaveny kontaktními nebo bezkontaktními generátory, v nichž vznikají pravidelné elektrické kmity. Principy jsou různé (elektromagnetické, elektrooptické aj.). K nejslavnějším nástrojům této skupiny patří Mellotron (60. léta) a Hammondovy varhany (vyráběny již od roku 1934).
- elektroakustické - zesilují a upravují mechanicky vytvořené akustické kmity. Svým tvarem a způsobem hry se podobají různým druhům tradičních hudebních nástrojů, které jsou někdy opatřeny jen snímačem. Mohou to být např. kytara, klavír, akordeon, cembalo, housle, violoncello aj. Činnost hudebníka je podobná jako u nástrojů tradičních, jen dynamické rozpětí je nesrovnatelně větší a bohatší. Nejrozšířenějšími elektroakustickými nástroji jsou dnes elektrické kytary.
- čistě elektrické - jedná se o nástroje elektronické (elektrofonické), pracujícína analogovém nebo digitálním principu. Pomocí MIDI systému je možné nástroje vzájemně propojovat, dálkově ovládat, programovat nebo i řídit počítačem. Tyto hudební nástroje jsou skutečnými elektrickými nástroji. Lze jimi napodobit a v některých případech i nahradit zvuk tradičních nástrojů. To se týká především samplerů, které zaznamenávají originální zvuk nástroje, který následně reprodukují. Hlavní úlohou nástrojů tohoto typu je ovšem vytváření nových zvuků a tónových barev. Proslavenými historickými elektronickými nástroji jsou Martenotovy vlny, Theremin a Trautonium (30. léta). Dnes jsou nejrozšířenější klávesové syntetizéry, samplery, ale též elektronické bicí nástroje atd. Z hlediska digitalizace procesu vytváření hudebního zvuku lze v současné době považovat za hudební nástroj též samotný počítač, kde se sice hudebník nepodílí na procesu vytváření zvuku standardní hráčskou technikou, ale ovládáním příslušného programu.
