Hnízdní parazitismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hnízdní parazitismus je termín popisující rozmnožovací strategii některých ptáků, ryb a hmyzu, která spočívá v kladení vajec do cizích hnízd a přenechání péče o mláďata jeho majitelům. Toto chování je v různé míře známo asi u 1 % ptačích druhů.

Rozlišujeme příležitostný hnízdní parazitismus (který spočívá v příležitostném nakladení vajec do hnízda vlastního, nebo příbuzného druhu a je pozorován u řady druhů, např. špačka obecného, sýkořice vousaté, vlaštovky obecné, některých kachen etc.) a pravý hnízdní parazitismus, který spočívá v systematickém kladení vajec do hnízd jiného druhu nebo druhů (druh sám o vejce nikdy nepečuje). Tato strategie je běžná u kukaček (takto parazituje téměř polovina ze 130 známých druhů) a dalších druhů (medozvěstky rodu Indicator, snovač kukaččí, vdovky rodu Vidua, kachna kukaččí, některé včely a další).

V některých případech je pravý hnízdní parazitismus vylepšen o schopnost mláděte zabít všechna mláďata náhradních rodičů (kukačka obecná, medozvěstky rodu Indicator), v jiných pak se parazitující druh spokojí s tím, že jeho mláďata jsou k nerozeznání podobná mláďatům hostitele (vdovky rodu Vidua). Často jsou ale nějak zvýhodněna, třeba tím, že se klubou dříve a mají tím pádem šanci dříve zesílit a urvat více potravy, nebo mají výrazněji zbarvený vnitřek zobáku a nápadnější hlas, což má týž účinek (některé kukačky). Vyskytují se i další modifikace – časté je značné přizpůsobení velikosti a zbarvení vajec (kvůli jejich nenápadnosti a často i dimenzím hnízda) a větší ovládání procesu kladení vajec (nutné k jeho správnému načasování). U některých druhů existují populace (resp. poddruhy) s rozdílnou specializací a tudíž i odlišnostmi v příslušných adaptacích (kukačka obecná).

Hnízdní parazitismus lze navíc rozdělit na vnitrodruhový (též intraspecifický, častý v případě příležitostného hnízdního parazitismu) a mezidruhový (též interspecifický – méně častý u příležitostného a výlučný u pravého hnízdního parazitismu).

Některé druhy, které jsou častou obětí hnízdního parazitismu, si vyvinuly různé strategie, jak se mu bránit. Některé mají např. omezenou schopnost poznat přidané vejce a vyhodí ho z hnízda. Další se brání tak, že pokud se vrátí ke snůšce, kterou nechaly bez dozoru a zaregistrují parazitický druh, snůšku jednoduše opustí.