Henri Bergson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Henri Bergson (18. října 1859 – 4. ledna 1941) byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamějších filosofů přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Jeho hlavním zájmem byla hlavně filosofická revize tehdejšího vědeckého myšlení, snad vůbec nejdůležitějším tématem byl čas. Ve svých dílech nabízel alternativu k chápaní světa pouze jako řetězce příčin a důsledků a zvláště vyhraněně vystoupil proti tomuto náhledu na člověka, lidské vnímání, prožívání.

Ve své době byl velmi populární a chodit na jeho přednášky se stalo dokonce společenskou módou. Ačkoliv nikdy nepsal jiné než filosofické texty, obdržel v roce 1927 Nobelovu cenu za literaturu.

[editovat] Úvahy o čase

Základním pojmem, kterým ovlivnil jak filosofii, tak i literaturu, byl pojem trvání (durée). Cestou k tomuto pojmu byla úvaha nad běžným vědeckým chápáním příčin a důsledků. To se zakládá na představě, že události se odehrávají postupně a jsou dělitelné na příčiny a důsledky. Díváme-li se takto na celý svět, můžeme ho vnímat jako síť příčin a důsledků, které je možno vědecky odhalovat, zkoumat, nalézat pro ně zákony a pomocí nich pak modelovat a předpovídat budoucí děje. Bergson však tvrdí, že v lidském vnímání je cosi, co zcela odporuje tomuto názoru. Totiž že si ho nelze představit jako příčiny a důsledky, protože každý okamžik v sobě obsahuje zabarvení, dojem, část z okamžiku předchozího a zároveň nápovědu, znamení okamžiku budoucího. Když přijmeme tento názor, je podle Bergsona již nadále nemožné skutečnost dělit na části, vnímání je vždy provázáno s minulostí a budoucností, a proto se z něj nedá vyčlenit nějaký díl, nějaká část, aniž bychom se nedopustili zkreslení, redukce. Bergson konstatuje, že tuto představu způsobila aplikace úvah o prostoru, hmotě (ty jsou dělitelné na části - na čas, duši, jejichž základní vlastností je právě trvání). Tyto jeho úvahy byly součástí rozsáhlejší společenské diskuze, která se snažila řešit tehdejší krizi věd a společnosti. Mezi ostatní autory, kteří výrazně ovlinili tuto diskuzi, i když mnohdy zcela jiným pojetím, patřili například Edmund Husserl, Sigmund Freud a Friedrich Nietzsche.

[editovat] Vliv na literaturu

V literatuře byl jeho vliv patrný zvláště u modernistů (Marcel Proust, James Joyce, Virginie Woolfová). Ti se snažili umělecky vyjádřit právě tu představu, že čas, vědomí je nedělitelný, plynoucí proud. Kromě Bergsona měl zde velký vliv William James, jehož úvahy se ubíraly podobným směrem a jehož pojem dal této literární koncepci i proslulý název – proud vědomí (stream of consciousness).