George Sandová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George Sandová, vlastním jménem Amandine-Lucie-Aurore Dupinová, (1. července 1804 Paříž – 8. června 1876 zámek Nohant) byla francouzská spisovatelka.
G. Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Roku 1822, se vdala za barona M. Casimira Dudevant, se kterým měla dvě děti, Maurice a Solange. V roce 1835 ho i s dětmi opustila. Brzy poté začala preferovat mužský styl oblékání (což zdůvodňovala ekonomickou situací). Tento způsob odívání neprosazovala nějak důsledně a při společenských příležitostech užívala dámské oblečení.
G. Sandová se také stala známá svým sexuálním životem, který se stal mezi velkou částí lidí známější než její dílo. Měla vztah s Alfredem de Musset, F. Listzem, a především pak s F. Chopinem, se kterým se rozešla až krátce před jeho smrtí (1849). Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou.
Určitou zajímavostí je, že patřila mezi kuřáky dýmky, což bylo u tehdejších žen poměrně netypické.
[editovat] Pseudonym
Svůj pseudonym si údajně zvolila podle J. Sandeau, se kterým spolupracovala na svém prvním díle. Sama Sandová však tuto domněnku nikdy nepotvrdila.
[editovat] Dílo
Ve svých románech se soustředila především na otázku společenského postavení žen a stává se tak bojovnicí za práva na jejich citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je vesnický život, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na dílo řady dalších spisovatelů. Z českých autorů je vliv nejpatrnější na dílo Boženy Němcové a Karoliny Světlé.
- Valentina, 1832 – autobiografický román
- Indiana, 1832 – autobiografický román
- Lélie, 1833 – autobiografický román
- Rodové tajemství, 1836
- Jana, 1844
- Ďáblův močál – téma venkova
- Mistři dudáci – téma venkova
- František Nalezenec – téma venkova
- Horác, 1841 – utopicko-socialistický román o dělnické mládeži
- Mauprat, 1837
- Consuelo, 1843
- Le Meunier d'Angibault, 1845
Dále napsala několik divadelních her, zajímavostí je, že napsala i několik studií o osobnostech české historie z období husitství (Jan Hus, Jan Žižka atp.). Toto období českých dějin nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu. Napsala také několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných děl. Mimo tato díla se zachovala i její korespondence.
