Božena Němcová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl.
Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 navštěvovala školu ve Chvalkovicích a od r. 1830 v České Skalici. Roku 1837 jí rodiče našli ženicha – Josefa Němce (1805–1879) a ještě téhož roku se vzali. Josef Němec pracoval jako komisař finanční stráže (celník). Jeho nadřízeným se nelíbila jeho vlastenecká činnost, byl proto často překládán a rodina se s ním stěhovala. Manželství nebylo šťastné, Josef Němec měl hrubou a panovačnou povahu.
Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. O rok později (1841) se přestěhovala do Prahy. Zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět stěhují z Domažlic. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. Roku 1852 jela za manželem do Uher a při tom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a Božena Němcová hledala pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala Babičku. Seznámila se s vydavatelem Moravských novin Františkem Kácelem, který její díla vydává, a se sestrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská).
Roku 1853 zemřel její syn Hynek, po jeho smrti pokračovaly neshody s manželem. Josef Němec podal dokonce návrh na rozvod, který později stáhl. V této době se Němcová sblížila s májovci. Jinak se Božena Němcová stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1855), kterému na rakev položila trnovou korunu.
Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá.
Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena vytrvale žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě.
Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské, nebo její sestry Dorethey. Pro tuto hypotézu svědčí nejen vnější podoba, a nezvykle dobrý vztah Kateřiny Zaháňské k Boženě Němcové ale i zdánlivě vyšší věk Boženy Němcové (uvádí se alternativní rok narození 1816, nebo 1817). Na druhou stranu, existují velmi silné argumenty proti této spekulaci (např. podoba Boženy Němcové se sestrou), takže mezi literárními vědci je spíše odmítána.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Poezie
První díla byly básně, z nichž některé byly psány německy:
- Slavné ráno
- Ženám českým
- Moje vlast
[editovat] Povídky a další kratší prózy
- Baruška
- Cesta z pouti
- Čtyry doby, vydáváno také pod názvem Čtyři doby
- Devět křížů
- Divá Bára
- Dlouhá noc
- Dobrý člověk
- Domácí nemoc
- Dopisy z lázní Františkových
- Hospodyně na slovíčko
- Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, a sice z prostředí, kde se setkávají různé společenské vrstvy
- Chyže pod horami
- Karla – odehrává se v chodské vesnici Stráži
- Listy přítele přítelkyni
- Národní báchorky a pověsti – zpracování českých pohádek, 7 sešitů
- Obrázek vesnický
- O dvanácti měsíčkách
- Pan učitel – poslední dokončená povídka
- Pomněnka šlechetné duše
- Rozárka
- Selská politika
- Sestry
- Silný Ctibor
- Slovenské pohádky a pověsti
[editovat] Větší prózy
- Babička (1855) – psáno po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu). Popisuje zde vzpomínky na dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička –– silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo. Další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svoji morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi (ze všech vrstev). Většina postav (včetně kněžny, která je také výrazně zidealizovaná), je historicky doložená. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala dílu podtitul Obrazy venkovského života.
- Podhorská vesnice – realistické zobrazení vesnice, slučuje tu svět české šlechty, chodského lidu na Šumavě a slovenských drotarů
- V zámku a podzámčí – proti sobě zde stojí svět zbohatlíků, kteří získali šlechtický titul a svět podruhů a dělníků. Boháči si cení více života svého psa než člověka, který pro ně pracuje. S dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci se setkáváme pouze u chudých. Na konci je idealistickou formou vyjádřena touha po zlepšení sociální otázky venkova.
[editovat] Cestopisy
- Z Uher
- Vzpomínky z cesty po Uhrách
- Obrazy ze života slovenského
- Kraje a lesy na Slovensku
[editovat] Z Domažlicka
- Obrazy z okolí Domažlického – publicistická próza
- Selská svatba v okolí Domažlic
- O prostonárodním léčení na Domažlicku
