Symfonická báseň
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Symfonická báseň je nejtypičtější formou programní hudby, což byl konkrétní výsledek tvůrčího vzbouření proti starým formám v době hudebního romantismu (protiklad tzv. absolutní hudby). Forma symfonické básně má sice také svůj řád, ale je plně podřízena epickému či epicko-lyrickému základu, kterým byly často literární či dramatická díla.
Nejznámější díla :
- Bedřich Smetana : Má vlast (cyklus šesti symfonických básní - Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník)
- Richard Strauss : Macbeth (podle W.Shakespeara), Tak pravil Zarathustra, Smrt a vykoupení
- Antonín Dvořák : Zlatý kolovrat, Polednice, Vodník (vše podle K.J.Erbena)
- Jean Sibelius : Pověst, Labuť z Tuonely, Kalevala
- Ferenc Liszt : Hamlet (podle W.Shakespeara)
- Ottorino Respighi : Římská trilogie