František Langer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Langer (3. března 1888 – 2. srpna 1965) byl český spisovatel, dramatik a vojenský lékař.
V roce 1914 úspěšně dokončíl studium na medicíny. Ihned poté byl odveden jako voják na haličskou frontu, kde padl do zajetí. V roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku československých legií v Rusku.
Po návratu z první světové války (1920) pracoval jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.
V letech 1935–1938 působil jako dramaturg Městského divadla na Vinohradech.
V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii.
V roce 1945 se vrátil do Československa.
Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.
bratr: Jiří Langer
Obsah |
[editovat] Dílo
Hlavní část jeho tvorby tvoří drama. Počáteky jeho dramatu byly ovlivněny novoklasicismem:
- Zlatá Venuše
- Snílci a vrahové
[editovat] Drama
Po první světové válce se zaměřil na dramatickou tvorbu, kde se zabýval především otázkami zločinu, viny a trestu. Dalším tématem mu byly legie, či spojení těchto dvou témat.
- Železný vlk
- Listy z kroniky legií
- Periférie
- Dvaasedmdesátka
- Jízdní hlídka – v tomto legionářském díle oslavil lidské hrdinství a solidaritu.
Komedie:
- Velbloud uchem jehly
- Grandhotel Nevada
- Obrácení Ferdyše Pištory
- Byli a bylo (1963) – kniha vzpomínek
[editovat] Pro mládež
- Pes druhé roty
- Bratrstvo Bílého klíče
- Děti a dýka
- Pražské legendy
