Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

portrét Dostojevského od Vasilije Perova, 1872

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Фёдор Михайлович Достоевский, 11. listopadu 1821 – 9. února 1881) byl ruský spisovatel a filosof.

Ruský prozaik, jeden z největších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Vystudoval vojenské ženijní učiliště, zabývá se konstrukcí mostů. Byl členem tzv. petraševců, což byli utopičtí socialisté, kteří vystupovali proti carovi. Toto společenství bylo odhaleno a označeno jako protistátní. V roce 1849 byl za činnost v této organizaci spolu s dalšími členy této organizace odsouzen k trestu smrti, odveden na popraviště a v poslední chvíli omilostněn a poslán nejprve na čtyři roky do káznice a potom do vyhnanství na Sibiř. Teprve po 10 letech těleských a duševních útrap, při nich se mu prudce zhoršila i jeho choroba (padoucnice), se mohl vrátit do Petrohradu a znovu se věnovat literární činnosti. Po svém návratu se podílel na vydávaní novin Epocha a Vremja. Ke konci života byl velmi ovlivněn mysticismem.

[editovat] Díla

[editovat] Chudí lidé

1846, román v dopisech, touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav, snažil se vyložit jejich vnitřní svět a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím.

[editovat] Bílé noci

1848, lyrická povídka, vymyká je jeho další tvorby. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku, dívka se rozhoduje, zda přijmou jeho lásku, ale právě tehdy se vrátí její milý a ona jde bez váhání za ním.

[editovat] Dvojník

1846, novela, první z hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka

[editovat] Zápisky z mrtvého domu

1861, autobiografický román, svědectví o pobytu v omské káznici a o lidech, jež tam poznal. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. Román později zhudebnil Leoš Janáček.

[editovat] Zápisky z podzemí

1864, publicistická novela, v níž autor vyslovil svou koncepci člověka, s nímž nelze proti jeho vůli manipulovat, i kdyby to mělo být k jeho prospěchu a ve jménu pokroku.

[editovat] Zločin a trest

1866, hlavním hrdinou je chudý petrohradský student Radion Raskolnikov, který se cítí být výjimečný. Má svou vlastní teorii o tom, že život některých lidí je bezcenný a že tudíž není hříchem jim ho vzít. Jde k lichvářce a zabije ji, jenže za lichvářkou přijde její sestra, která vše viděla a tak je zabije obě (sekerou). Po činu uteče, po čase se dostane do rodiny alkoholika Marmeládova. Zde pracuje (jako prostitutka) pouze jeho dcera Soňa. Raskolnikov se do Soni zamiluje a svěří se jí s vraždou. Soňa ho přesvědčí, aby se šel přiznat, za svůj čin je odsouzen na 8 let na Sibiř, kam ho Soňa doprovází.

[editovat] Idiot

1868, hlavní hrdina kníže Lev Myškin je ztělesněním autorovy představy o dokonale krásném, mravně bezúhonném a ušlechtilém člověku. Myškin ji nezáludný, důvěřivý, dobrosrdečný a právě pro tyto vlastnosti ho lidé považují za idiota.

[editovat] Běsi

někdy též Běsové - 1871-72; Hlavní myšlenka tohoto díla je vyjevena v soudobém Rusku, které hlavnímu hrdinovi Štěpánu Trofimovičovi přijde nemocné, plné neduhů a morových ran, plné běsů a běsíců, co se v jeho milém Rusku nashromáždilo.

[editovat] Výrostek

1875, román, vykresluje morální rozpor chlapce, který poznává, že základem společenské skutečnosti jsou peníze a kariéra, touží vlastnít milion, aby si ho nikdo netroufl urážet.

[editovat] Bratři Karamazovi

1879-80, vrcholné dílo, román, otec Karamazov je opilec a myslí si, že může nad svými syny (Dymitrij, Ivan, Aljoša, nemanželský Smerďakov) vládnout, jak se mu zachce. Starší syn Dymitrij je kopií otce, Ivan je nadaný, racionálně uvažující, nejmladší Aljoša hledá víru, byl nejbližší Dostojevskému. Nemanželský syn Smerďakov, kterého starý Karamazov nepřijal za svého, se cítí být odstrčený, proto ho zabije, ale z vraždy je obviněn Dymitrij, byl poslán na Sibiř, kde však brzy umírá. Smerďakov pocítí výčitky svědomí a spáchá sebevraždu.