Evangelista

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Evangelista se nazývá autor evangelia, konkrétně jednoho z evangelií kanonických. Z tradice jsou známi čtyři evangelisté, podle stejného počtu novozákonních (kanonických) evangelií: Matouš, Marek, Lukáš a Jan.

Jména autorů evangelií vycházejí pouze z tradice, i když velmi staré.

• První evangelista je ztotožňován s Levim čili Matoušem, synem Alfeovým, výběrčím daní (tj. celníkem) z Mt 9,9-13 (Lk 5,27-32; Mk 2,13-17).
• Druhý evangelista s Janem Markem ze Sk 15,37. Ten sice Ježíše sám nezažil a neviděl, ale jelikož provázel apoštola Petra, zaznamenal prý to, co slyšel od něj.
• Třetí evangelista (a současně autor Skutků apoštolských) je ztotožňován s Lukášem, společníkem apoštola Pavla. Jeho hlas nám zaznívá především v pasážích Skutků apoštolských, kde vypráví v první osobě (např. Sk 15,11-16). O Jistém Lukášovi jako svém společníku hovoří také Pavel v Flm 24 nebo v Kol 4,14, kde jej označuje za lékaře. Lukáš podle tradice Ježíše také osobně neznal, ale zapsal, co slyšel od Pavla (který se to dověděl zase od jiných). Tento evangelista sám o sobě tvrdí, že své evangelium napsal po dlouhé a pečlivé sběratelské a redakční práci Lk 1,1-4). O Lukášovi se navíc traduje, že mimo jiné namaloval portrét Panny Marie, jednu ze tří ikon nazývaných acheiropoiéton.
• Poslední, čtvrtý evangelista je ztotožňován s milovaným učedníkem z příslušného evangelia, dále s učedníkem Janem a také s autorem Zjevení svatého Jana (který se jako Jan výslovně označuje, viz 1,1.9) -- Jan Evangelista.

Z tradice byl každému z evangelistů přidělen jeden atribut, a to jedna z bytostí v Ez 1,10. Matoušovi byl přidělen člověk (jeho evangelium začíná lidským rodokmenem Ježíšovým), Markovi lev (neboť na začátku se hovoří o hlasu volajícího na poušti, který je jako hlas lva - i když zmínka o lvu se v evangeliu přímo nenachází), Lukášovi býk (neboť na začátku evangelia hovoří o chrámových obětech a knězi Zachariášovi) a nakonec Janovi orel pro jeho „vzletnou a vysokou teologii“. Tyto atributy jsou také velmi staré, nacházejí se již např. v komentáři na Zjevení sv. Jana od Viktorína z Ptuje (3. století).

Jelikož tato jména a atributy vycházejí jen z tradice, označují někdy biblisté evangelia a jejich autory nikoli těmito jmény, aby nedošlo ke zmatkům, ale prostě pořadím: první, druhé, třetí a čtvrté evangelium a autor prvního, druhého, třetího a čtvrtého evangelia.