Elektrochemie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elektrochemie je obor chemie, který zkoumá procesy probíhající na rozhraní elektrod (kovových nebo polokovových, příp. grafitových) a elektrolytu.
Obsah |
[editovat] Důležité oblasti elektrochemie
[editovat] Historie
Počátky elektrochemie spadají do 16. století. Okolo roku 1550 angličan Wiliam Gilbert experimentoval s magnetismem a elektřinou. Díky jeho práci bývá označován jako otec magnetismu. Objevil několik metod výroby magnetů.
V roce 1663 sestrojil německý fyzik Otto von Guericke první elektrický generátor, který pro vyrobu elektřiny využíval tření.
V roce 1800 angličtí chemici Wiliam Nicholson a Johann Ritter elektrolyticky rozložili vodu na vodík a kyslík.
V roce 1832 Michael Faraday formuluje dva základní elektrochemické zákony, které jsou založeny na jeho experimentech.
V roce 1886 Paul Héroult a Charles Martin Hall vyvinuli elektrolytickou metodu pro získání hliníku z bauxitu. Metoda byla založena na principech popsaných Faradayem.
V roce 1937 sestrojil Arne Tiselius první sofistikovanou elektroforetickou aparaturu a roku 1948 získal Nobelovu cenu za jeho práci v oblasti elektroforézy proteinů.
V roce 1949 byla založena International Society of Electrochemistry (Mezinárodní elektrochemická společnost).
